Vicia villosa subsp. villosa Roth – vikev huňatá pravá

Syn.: Vicia polyphylla Waldst. et Kit., Cracca villosa (Roth) Gr. et Godr., Ervum villosum (Roth) Trautv.

Čeleď: Fabaceae – bobovité

Status: běžný druh

Popis: Jednoleté či dvouleté byliny s vystoupavými, popínavými či poléhavými, hustě odstále chlupatými, hranatými lodyhami. Palisty jsou polostřelovité, dlouze chlupaté. Listy jsou sudozpeřené s 6 až 10 páry dlouze odstále chlupatých sivě zelených lístků, vřeteno je zakončeno větvenou úponkou. Jednotlivé lístky jsou eliptické až čárkovité, na konci zaokrouhlené či zašpičatělé, na bázi zúžené, krátce řapíčkaté. Květenství je poměrně dlouhý, jednostranný, mnohokvětý hrozen, tvořený fialovomodrými, dvoubarevnými, či vzácně bílými nebo růžovými květy. U dvoubarevných květů je pavéza fialovomodrá a ostatní části květu světle fialové či bělavé. Kalich je zvonkovitý, odstále chlupatý, s trojúhelníkovitými horními a šídlovitými dolními kališními cípy, které jsou delší než korunní trubka. Plodem je málosemenný, vejčitý až podlouhlý lusk ukrývající kulovitá, tmavě hnědá až zelenohnědá semena.

Možná záměna: Nominátní poddruh se od druhého poddruhu, vikve huňaté olysalé (Vicia villosa subsp. varia) liší hustým oděním lodyh a kalicha a spodními kališními cípy delšími než korunní trubka. Od dalších podobných fialovokvětých vikví (např. Vicia cracca, Vicia tenuifolia, Vicia dalmatica atd.) se vikev huňatá liší svou krátkověkostí či nehtem pavézy nápadně delším než čepel.

Rozšíření: Domovinou vikve huňaté je pravděpodobně jihovýchodní Mediterán, Malá Asie a Kavkaz. Jako archeofyt se druh rozšířil prakticky po celé Evropě, na sever až po jižní Skandinávii, a na Blízký Východ a do Číny. Tato vikev byla dále zavlečena do Severní Ameriky a Austrálie.

V ČR se vyskytuje hojně až roztroušeně od nížin do středních poloh mezofytika, do vyšších poloh je zavlékána podél komunikací.

Ekologie: Druh slunných stanovišť s nepříliš zapojenou vegetací, který roste na loukách, na okrajích polí, podél cest a železnic, na nádražích, na křovinatých stráních, na městských trávnících či na okrajích křovin a lesních lemů.

Terofyt, který kvete od června do srpna.

Význam: Zdomácnělý archeofyt, který se dříve (a roztroušeně i v současnosti) pěstoval pro píci či seno.

Literatura:

Chrtková A. (1995): Vicia L. – In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 386–414.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!