Vicia tenuifolia Roth – vikev tenkolistá  

Synonyma: Vicia cracca subsp. tenuifolia (Roth) Gaudin  

Čeleď: Fabaceae – bobovité  

Status: běžný druh

Popis: Vikev tenkolistá je vytrvalá bylina. Její lodyhy mohou být přímé, vystoupavé či popínavé, jsou tuhé, lysé nebo olysalé, větví se a dosahují 60–150 cm délky. Listy vyrůstají na lodyze ve střídavém postavení, jsou sudozpeřené, tvoří je 8–14 jařem lístků a vřeteno listu je zakončeno úponkou. Lístky jsou kopinatého až čárkovitého tvaru, 10–50 mm dlouhé a 0,5–5 mm široké, na vrcholu zašpičatělé, lysé či přitiskle chlupaté. Palisty polostřelovité, úzce kopinaté až čárkovité. Květenství vyrůstají na dlouhých stopkách v paždí podpůrných listů, které svou délkou přesahují. Jedná se o jednostranné hrozny o 20–30ti slabě vonných květech. Kalich je zvonkovitý s trojúhelníkovitými cípy. Koruna má charakter typický pro čeleď bobovitých (pavéza, křídla, člunek), dosahuje 12–16 mm délky, je světle modrofialově až růžově zbarvena. Člunek bývá světlejší, pavéza na vrcholu hluboce vykrojená a křídla nápadně vyčnívají z květu. Plodem jsou lusky.

Možná záměna: Mnoho zástupců rodu vikev (Vicia sp.) si je velmi podobných. U vikve tenkolisté hrozí záměna s všeobecně hojnou vikví ptačí (Vicia cracca), která může obývat podobné biotopy. O vzájemné podobnosti obou druhů svědčí i fakt, že vikev tenkolistá je někdy považována pouze za poddruh vikve ptačí. Vikev ptačí se liší čepelí pavézy cca zdéli nehtu (zato vikev tenkolistá má pavézu obvykle až 2× delší než nehet), listy s 5–8(–12) páry lístků (nikoliv s 8–12(–14) jařmy) a její koruna nemívá světlý člunek.

Rozšíření: Celkový areál druhu pokrývá Evropu s výjimkou její nejzápadnější části a severní poloviny Skandinávie, odkud zasahuje na východ až po střední Sibiř, Írán, Kavkaz a Libanon.

Druh se v ČR vyskytuje místy hojně v nejteplejších oblastech (Pálava, Český kras, České středohoří), roztroušeně poté až do teplejších pahorkatin, jinde jen vzácně a ojediněle. Může se však šířit podél železnic a silnic.

Ekologie: Vikev tenkolistá roste na suchých a výslunných stráních, v křovinách a lemech teplomilných doubrav. Druhotně osidluje též náspy železničních tratí a příkopy silnic. Preferuje těžší půdy nehledě na charakter substrátu.

Hemikryptofyt, který kvete od května do července.

Literatura:

Chrtková A. (1995): Vicia L. – In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 386–414.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!