Tropinota hirta (Poda, 1761) - zlatohlávek huňatý

Syn.: Epicometis hirta (Poda, 1761)

Čeleď: Scarabaeidae - vrubounovití

Status: SO, EN

Popis: Velikost těla 8-11 mm, zbarvení je matně černo-hnědé. Tykadla 10článková zakončena vějířkem. Štít oválný, na středu přepůlen rovnou vrásou. Na krovkách jsou bílé skvrny, které jsou variabilní v počtu i tvaru, někdy zcela chybějí. Skvrny jsou vytvořené sekretem a u starších jedinců jsou odřené. Celý povrch těla je světle, dlouze a hustě ochlupen.

Možná záměna: Podobným druhem je zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), ten ale není tak znatelně ochlupen jako zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta).

Rozšíření: Rozšířen po celé Evropě včetně severu, zasahuje do přední Asie, Iránu a Malé Asie. Rozšířen i v Severní Americe, kam byl zavlečen.

V ČR na vhodných biotopech hojně. Od nížin do hor. Nevyskytuje se tak hojně jako příbuzný zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta).

Biologie a ekologie: Dospělci od jara, již od března do konce května, ve vyšších polohách i do července.  Vyskytuje se především na xerotermních biotopech. Typičtí florikolní brouci které nalezneme na květech rostlin, především hvězdnicovitých. Samičky kladou vajíčka do půdy, larvy se živí tlejícími kořeny rostlin.

Ohrožení a ochrana: Dnes se zlatohlávek huňatý vyskytuje poměrně hojně. Mohl by být vyřazen z vyhlášky 395/1992 Sb. ve znění p.p., ale na druhou stranu i díky takovým druhům jako je zlatohlávek huňatý se mohou vyhlásit chráněné plochy a zachánit cenné biotopy, které by jinak zanikly.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!