Triphosa dubiata (Linnaeus, 1758) – píďalka (zubočárník) jeskynní

Čeleď: Geometridae – píďalkovití

Status: běžný druh

Popis: Velký druh píďalky o rozpětí křídel 35–45 mm, délka těla okolo 15 mm. Tykadla jsou u obou pohlaví nitkovitá. Přední křídla jsou široká šedá až šedohnědá s variabilní (různě kontrastní) tmavou klikatou kresbou a zubatým okrajem. Zadní křídla jsou šedá bez výrazné kresby. Housenka je světle zelená se žlutobílou páskou na boku a tenkými nevýraznými proužky na hřbetě.

Možná záměna: Záměna je možná zejména s podobným zubočárníkem jarním (Hydria cervinalis), který má užší přední křídla a méně zubatou kresbu na křídle.

Rozšíření: Palearktický druh, který je široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Asie (až po Japonsko).

V ČR hojný druh po celém území, od nížin do hor, nejvíce však ve středních polohách.

Biologie a ekologie: Píďalka jeskynní obývá různé typy listnatých a smíšených lesů, břehové porosty, paseky, křoviny, zahrady a parky. Létá od konce července až do května. Dospělci přezimují v tmavých suchých místech, např. v jeskyních, štolách, v dutinách stromů nebo ve sklepích, někdy početně. Často přilétají ke světlu. Přes den odpočívají na tmavých místech. Housenky se živí od května do července na řešetláku počistivém (Rhamnus cathartica) a krušině olšové (Frangula alnus). Kuklí se v listovém opadu nebo na povrchu půdy.

Literatura:

Macek J., Procházka J. & Traxler L. (2012): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli III. - píďalkovití, Academia Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!