Thysanoptera – třásnokřídlí

Popis: Skupina drobného hmyzu, s délkou těla 0,5–5 mm. Tělo je většinou protáhlé, u některých druhů zploštělé. Kutikula je poměrně tenká, ale u některých druhů je patrná sklerotizace těla. Hlava je malá s poměrně velkýma složenýma očima. Ústní ústrojí je bodavě sací s asymetrickým bodavým sosákem, větší druhy jsou schopné probodnout i lidskou kůži (v letních měsících někdy naletují na zpocenou lidskou pokožku). Tykadla jsou u většiny druhů poměrně krátká, článkovaná. Zadeček je protáhlý, často zakončen špičkou nebo neobrvenou trubičkou, u samic je spodní straně zadečku krátké kladélko. Zbarvení těla je většinou hnědé, černé nebo žlutohnědé až průhledné, někdy se skvrnami či proužky. Některé druhy mají vyvinuté, dva páry úzkých šavlovitě prohnutých křídel, která jsou zakončena dlouhými brvovitými třásněmi (odtud české jméno). Křídla mají redukovanou žilnatinu. Křídla však můžou chybět i u jedinců stejného druhu. Nohy jsou krátké, kráčivého typu, na konci chodidel s typickými měchýřky, které jim po vychlípnutí pomáhají udržet se na hladkých površích. Larvy se podobají dospělcům.

Možná záměna: Třásněnky jsou poměrně typické, na první pohled některé druhy můžou připomínat brouky drabčíky, larvy majek (triunguliny) vši nebo mšice. Druhové určování třásněnek je složité a vyžaduje dobrou mikroskopickou techniku.

Rozšíření: Jsou rozšířeny po celém světě v tropech, subtropech i mírném pásu. Nejvíce druhů je známo z tropických oblastí. Na světě je popsáno okolo 7 700 druhů.

V ČR se udává výskyt okolo 270 druhů. Jedná se však o málo probádanou skupinu. U nás se třásněnkami zabývají zejména na zemědělských a fytopatologických ústavech, kde jsou studovány hospodářsky významné druhy a jejich vliv na pěstované rostliny. V minulosti se třásněnkami u nás zabýval významný průkopník studia třásněněk Jindřich Uzel (1868 – 1946), který vydal i první monografii o třásněnkách.

Biologie a ekologie: Třásněnky žijí na různých biotopech, lesních i nelesních, mokřadních i suchých, v závislosti na výskytu živné rostliny. Žijí obvykle na rostlinách, na listech, větvích, stoncích, často také na různých květech, některé druhy žijí také pod kůrou stromů nebo ve starém rostlinném materiálu. Často se ukrývají v pochvách listů, v květech a jiných úkrytech. Mají převážně denní aktivitu. Živí se rostlinnými šťávami (vysávání obsahu buněk rostlinných pletiv) různých rostlin (dřevin i bylin, někdy s druhovou specializací). Sají ze stonků a listů. Méně často se živí také pylem, houbovými vlákny a jsou i druhy dravé, které loví drobné bezobratlé jako např. roztoče. Třásněnky jsou také opylovači některých rostlin. Některé druhy jsou považovány za škůdce zemědělských plodin a okrasných rostlin a mohou přenášet rostlinné patogeny. Okřídlené druhy sice nejsou dobrými letci, ale využívají vzdušných proudů a za pomocí třásnitých křídel jsou schopni se pasivně šířit na velké vzdálenosti (podobně jako třeba pavouci na pavučinovém vláknu). Jsou součástí tzv. vzdušného planktonu. Samice kladou velmi drobná vajíčka do rostlinných pletiv. Vývoj je nedokonalý a přímý, mladí jedinci připomínají miniaturní dospělce. Třásněnky jsou významné také jako kořist mnoha bezobratlých predátorů. S třásněnkami se potkáme od jara do podzimu, některé druhy přezimují i jako dospělci.

Literatura:

Smrž J. (2015): Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Karolinum, Univerzita Karlova v Praze.

Šípek P. Hadrava J., Hrůzová L., Sommer D. & Zeman Š. (2025): Atlas hmyzu, průvodce českou přírodou. Edika.

Uzel J. (1895): Monograph of the order Thysanoptera. Monografie řádu Thysanoptera. Hradec Králové.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!