Tephroseris integrifolia - starček celolistý

29. 11. 2015 vytvořil Václav Dvořák

Tephroseris integrifolia (L.) Holub – starček celolistý

Syn.: Senecio integrifolius (L.) Clairv., Othonna integrifolia L.

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: C2, §2

 

Popis: Hustě až pavučinatě chlupatá bylina s přímou, zelenou, někdy červenofialově naběhlou lodyhou vysokou 20-60 cm. Listy pavučinatě vlnaté; přízemní v řídké růžici, řapíkaté, celokrajné. Úbory zlatožluté, skládající kompaktní polokulovitý zdánlivý okolík; jazykovité květy obvykle vyvinuty po celém obvodu; zákrovy zelené. Nažky hustě šikmo odstále chlupaté.

 

Rozšíření: Euroasjiský druh, rozpadající se v rámci areálu na řadu poddruhů. V Evropě se areál rozpadá na řadu oddělených arel, těžiště výskytu leží východně od Alp.

 

V České republice se vyskytuje ve dvou oddělených arelách. Roztroušeně je znám z teplých oblastí Moravy, mnohem vzácněji ze sz. části Čech. Většina lokalit se nachází v kolinním stupni.

 

Ekologie: Starček celolistý roste na xerotermních biotopech jako jsou suché stráně, lesní lemy, stepi, světlé doubravy. Na otevřených stanovištích obvykle preferuje svahy se severní expozicí. Nejčastěji se součástí vegetace sv. Diantho lumnitzeri-Seslerion, Bromion erecti a Quercion pubescenti-petraeae.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do června.

 

Ochrana a ohrožení: Starček celolistý je zvláště chráněným druhem v kategorii silně ohrožených taxonů. Stejný status ohrožení mu patří i v Červeném seznamu. Ohrožení je dáno zejména malým počtem lokalit na našem území. Fytogeograficky cenný druh rostoucí obvykle na biotopech reliktního charakteru.

 

 

Literatura:

Hegedüšová K. et al. (2013): Phytosociological affiliation of Annex II species Tephroseris longifolia subsp. moravica in comparison with two related Tephroseris species with overlapping distribution. – Biologia, 68/5: 861–871.

 

Kochjarová J. & Hrouda L. (2004): Tephroseris (Rchb.) Rchb. In: Slavík B. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky vol. 7., Academia, Praha, 300–306.

 

Pelser P. B. et al. (2003): An ITS phylogeny of tribe Senecioneae (Asteraceae) and a new delimitation of Senecio L. – Taxon, 56/4: 1077–1104.