Tapinopa longidens - plachetnatka dlouhozubá

3. 1. 2021 vytvořil Ondřej Machač

Tapinopa longidens (Wider, 1834) – plachetnatka dlouhozubá

Čeleď: Linyphiidae – plachetnatkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla je 3,5–5 mm (hlavohruď 1,8–2,3 mm). Hlavohruď je mohutná, poměrně široká, v přední části mírně vystouplá a protažená, téměř stejně dlouhá jako zadeček. Chelicery jsou mohutné, na vnitřní straně s řadou dlouhých zoubků (odtud české jméno). Zbarvení hlavohrudi je hnědé s dvěma širokými tmavými pásy na okraji (můžou být i přerušované). Zadeček je téměř kulovitý, mírně protáhlý. Zbarvení zadečku je hnědošedé s drobnými bílými skvrnkami, na hřbetní straně s třemi páry tmavých skvrn, které někdy splývají do pásů, spodní strana zadečku je tmavá. Zbarvení obou pohlaví je stejné. Nohy jsou poměrně krátké, žlutohnědé s nevýraznými tmavšími proužky.

 

Možná záměna: Díky robustnímu tělu s krátkýma nohama, charakteristickým zbarvením a typem sítě je u nás dobře rozlišitelný druh plachetníky (Linyphiidae). Ve střední Evropě jediný druh rodu Tapinopa. Ve Francii, na Iberském poloostrově a Sardinii se vyskytuje podobná plachetnatka Tapinopa disjugta.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu téměř po celé Evropě, v Turecku a mírném pásu Asie až po Japonsko.

 

V ČR hojný druh, roztroušeně po celém území, zejména ve středních polohách.

 

Biologie a ekologie: Plachetnatka dlouhozubá obývá různé typy lesů, zvláště smíšených a jehličnatých, ale najdeme ji i v suťových lesích, na pasekách a mýtinách, lesních okrajích, méně často také na nelesních biotopech. Žije na zemi v mechu, pod spadlým dřevem a kameny. Staví si charakteristické velmi husté plachetkovitou síť, kterou tvoří plachetka, která je připředená k povrchu půdy a tento prostor je ještě vypředen pavučinou, takže vytváří pavučinovou „bublinu“ ve které pavouk žije. Síť je obvykle v prohlubních na povrchu půdy, často u paty stromů, mezi kameny nebo mechem. Jeden až dva velké bílé miskovité kokony připevňuje na podzim k okraji sítě. S dospělci se setkáme po celý rok, nejvíce však v srpnu a září.

 

 

Literatura:

 

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.