Stratiomys longicornis - bráněnka dlouhorohá

28. 3. 2020 vytvořil Ondřej Machač

Stratiomys longicornis (Scopoli, 1763) – bráněnka dlouhorohá

Čeleď: Stratiomyidae – bráněnkovití

Status: VU

 

Popis: Délka těla 12–14 mm, rozpětí křídel cca 30 mm. Hlava je černá až šedohnědá, s bělavými chloupky. Oči jsou černé. Tykadla jsou výrazně dlouhá, na konci kyjovitá (má nejdelší tykadla z našich bráněnek – odtud české druhové jméno). Hrudní štít je šedý až černý s rezavými až šedými chloupky, starší jedinci mají chloupky občas setřené. Zadeček je široký a zploštělý, tmavý se světlými proužky po stranách, nápadně ochlupený. Nohy jsou žlutohnědé, stehna v přední části tmavší. Křídla poměrně široká, lehce nahnědlá. Larvy jsou hnědé, vřetenovitě zploštělé dlouhé až 40 mm, poslední článek zadečku, který slouží k dýchání, mají protažený a opatřen věncem brv.

 

Možná záměna: V ČR dobře poznatelný druh bráněnky, od ostatních našich druhů rodu Stratiomys se liší nevýrazným zbarvením, výrazným ochlupením a dlouhými tykadly.

 

Rozšíření: Palearktický druh rozšířen v celé Evropě a ve Střední Asii.

 

V ČR nehojný druh, roztroušeně v nižších polohách.

 

Biologie a ekologie: Bráněnka dlouhorohá se vyskytuje na různých mokřadních biotopech, v okolí rybníků, větších řek a mokřadů. Imaga se vyskytují zejména od května do července. Přes den nalétávají na různé květy nebo odpočívají na vegetaci, obvykle v blízkosti vody. Samice kladou vajíčka na mokřadní vegetaci. Larvy žijí ve stojatých vodách a živí se organickými zbytky v sedimentech.

 

Ochrana a ohrožení: Díky vazbě na mokřadní biotopy byla zařazena v Červeném seznamu bezobratlých ČR jako druh zranitelný (VU).

 

 

Literatura:

 

Rozkošný R. (1982–1983): A biosystematic study of the European Stratiomyidae (Diptera). Vol. 1 (1982) a 2. (1983). – W. Junk Publishers, Hague-Boston-London: 408 + 436 pp.

 

Trojan P. (1963): Klucze do oznaczania owadów Polski: część 28. Muchówki - Diptera; zeszyt 22. Muchówki – Diptera: Stratiomyidae. Państwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa.