Siona lineata - bělokřídlec luční

29. 5. 2026 vytvořil Ondřej Machač

Siona lineata (Scopoli, 1763) – bělokřídlec luční

Čeleď: Geometridae – píďalkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Velká píďalka o rozpětí křídel 38–44 mm, délka těla okolo 15 mm. Tělo je bělavé, na zadečku s tmavými linkami. Tykadla jsou nitkovitá, u samců velmi krátce hřebenitá. Sosák je poměrně dlouhý. Přední i zadní křídla jsou bílá s výraznými tmavými žilkami. Nohy jsou černé. Housenka je žlutohnědá až šedožlutá s nevýraznými tmavšími proužky, mírně zploštělá.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh píďalky, za letu připomíná běláska řepkového (Pieris napi).

 

Rozšíření: Eurosibiřský druh, který je široce rozšířen v mírném pásu Evropy (včetně Britských ostrovů) a na Sibiři.

 

V ČR hojný druh po celém území, od nížin do hor, nejvíce ve středních polohách.

 

Biologie a ekologie: Bělokřídlec luční obývá různé luční biotopy, jako jsou různé typy luk, pastviny, paseky, stráně, meze, okraje cest a lesů, ale i parky a zahrady. Létá od května do července. Aktivní je především ve dne, ale občas přilétají i ke světlu. Často odpočívá na vegetaci, při vyrušení rychle odlétá, ale jen na krátkou vzdálenost. Housenky se živí od července do podzimu různými lučními bylinami, jako např. třezalkami (Hypericum), zvonky (Campanula) nebo bobovitými (Fabaceae). Housenka přezimuje a na jaře se kuklí ve žlutavém vřetenovitém kokonu, připomínající kokon vřetenušek (Zygaenidae).

 

 

Literatura:

 

Macek J., Procházka J. & Traxler L. (2012): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli III. - píďalkovití, Academia Praha.