Silene nutans - silenka nicí

24. 4. 2014 vytvořil Václav Dvořák

Silene nutans L. – silenka nicí

Syn.: Silene infracta W. et K., Otites nutans (L.) Opiz

Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Status: běžný druh

 

Popis: Trsnatá, až 40 cm vysoká bylina. Lodyh vyrůstá obvykle několik, na bázi vyrůstají krátké, často kořenující výběžky. Lodyhy přímé, nevětvené, naspod chlupaté, v horní části lepkavé. Květenství připomíná latu, chudokvěté, zpočátku kvetení výrazně jednostranné a skloněné. Květy oboupohlavné, vzácněji jednopohlavné. Kalich za plodu kyjovitý, často žláznatě chlupatý, kališní zuby špičaté; korunní lístky dvoudílné, bílé; pakorunka (= šupiny nebo límeček při okvětní trubce nebo nehtu korunních lístků) zřetelně vyvinuta. Plodem jsou odstálé, 6zubé tobolky; karpofor (= střední část oplodí) krátký a chlupatý.

 

Možná záměna: Habitem nejpodobnější je tomuto druhu vzácná silenka hajní (Silene nemoralis), které chybí v květech pakorunka, při bázi lodyhy nevytváří sterilní výhonky, přízemní listy má v době květu obvykle zaschlé, v plodech je karpofor delší než 5 mm. Před květem jsou patrné rozdíly na poupatech, které jsou na vrcholu tupé, přičemž silenka nicí má poupata špičatá.

 

Rozšíření: Druh roste v euroasijském mírném pásu, rovněž na Kanárských ostrovech. V Evropě neroste pouze v nejjižnějších a nejsevernějších částech. Na Britských ostrovech je poměrně vzácným druhem.

 

V České republice je druh rozšířen po celém území, nechybí v žádném fytogeografickém okrsku termofytika. V orefytiku roste vzácně, přechodně a zřejmě druhotně. V polohách nad 900 m se již nevyskytuje.

 

Ekologie: Silenka nicí osidluje křoviny, okraje listnatých lesů, suché louky i pastviny. Setkáme se s ní jak na kyselých tak i bazických podkladech. Je součástí řady vegetačních typů.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do července.

 

 

Literatura:


Hufford K. M. & Mazer S. J. (2003): Plant ecotypes: genetic differentiation in the age of ecological restoration. – Trend in Ecolody and Evolution, 18/3: 147-155.

 

Rossum F., Meerts P. et al. (2009): Ecological amplitude in Silene nutans in relation to allozyme variation at the western margin of its distribution. – Journal of Veg. Science, 10/2: 253-260.

 

Šourková M. (2003): Silene L. – In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 2, 2. vydání, Academia, Praha: 160-180.