Sialis lutaria - střechatka obecná

8. 2. 2023 vytvořil Ondřej Machač

Sialis lutaria (Linnaeus, 1758) – střechatka obecná

Čeleď: Sialidae – střechatkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Rozpětí křídel 23–35 mm, délka těla okolo 15–20 mm. Zbarvení těla a noh je tmavě hnědé až černé. Hlava je poměrně mohutná, oči malé, tykadla jsou dlouhá nitkovitá. Hruď a zadeček jsou mírně zploštělé. Křídla jsou široká, hnědě začouzená s výraznou žilnatinou. Larva má vřetenovitý tvar s řadou dlouhých žaberních výběžků po stranách zadečku.

 

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími střechatkami rodu Sialis (v ČR 4 druhy). Střechatka obecná se od ostatních našich druhů liší příčnou žilkou v přední polovině křídla a morfologií zadečkových přívěsků, vyskytuje se zejména v okolí stojatých vod. Střechatka začoudlá (S. fuliginosa) je také hojná, ale vyskytuje se v okolí řek a jiných tekoucích vod. Ostatní naše střechatky S. morio a S. nigripes jsou vzácnější.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Střední Asie.

 

V ČR hojný druh, roztroušeně po celém území, od nížin do pahorkatin.

 

Biologie a ekologie: Střechatka obecná obývá okolí stojatých vod, jezer, rybníků, ale i tůní a na mokřadech. Dospělci jsou aktivní zejména za soumraku, přes den odpočívají na vyšší vegetaci v okolí vody. Samice kladou vajíčka v hustých řadách na vegetaci zvláště nad vodní hladinou. Po vylíhnutí larvy padají rovnou do vody, kde prodělávají celý vývoj. Začátkem jara pak vzrostlé larvy opouštějí vodu a hledají úkryt pro kuklení. Kuklí se nejčastěji ve vlhkém mechu nebo půdě. Kukla je pohyblivá. Dospělci se vyskytují nejvíce od května do července, na vhodných lokalitách často hojně.

 

 

Literatura:

 

Kratochvíl J. (ed.): Klíč zvířeny ČSR III. ČSAV, Praha.

 

Vshivkova, T. S. (1985): Sialidae (Megaloptera) of Europe and the Causasus. Entomologicheskoe Obozrenie 64:146-157.