Sesleria uliginosa - pěchava slatinná

3. 3. 2025 vytvořil Václav Dvořák

Sesleria uliginosa Opiz – pěchava slatinná

Syn.: Sesleria caerulea var. uliginosa (Opiz) Čelak.; S. caerulea subsp. uliginosa (Opiz) Hegi

Čeleď: Poaceae – lipnicovité

Status: CR, §K, ČK

 

Popis: Vytrvalá, hustě trsnatá tráva. Čepel listů plochá nebo s okraji stočenými, ojíněná, s kápovitou špičkou, na líci sivá; jazýček krátký a kratičce brvitý. Stébla přímá; lichoklas stažený, kulovitý až vejcovitý, hustý, zelený až modrofialový; plevy zašpičatělé, blanité, lysé; plucha osinatá, blanitá, žilnatá, brvitá až pýřitá; osina až 2 mm dlouhá.

 

Možná záměna: V minulosti slučována s pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), která se liší ekologicky a osidluje skalní biotopy. Mimo to nemá tento druh líc listů ojíněný; lichoklas bývá přetrhovaný, spíše válcovitý, osina pluchy je velmi krátká, do 1 mm dlouhá.

 

Rozšíření: Druh nevelkého evropského, značně disjunktivního areálu, který se rozpíná od jižních oblastí Skandinávie a Pobaltí, přes střední Evropu dále na jihovýchod na Balkánský poloostrov, kam zasahuje na jih po Bulharsko a Černou Horu.

 

V Česku roste vzácně v nižších až středních polohách středních až východních Čech, zejména v Polabí a v Podorličí, izolovaně roste rovněž v západních Čechách v Chebské pánvi. Na Moravě se nevyskytuje, ze Slezska od Opavy pochází pouze sporné literární údaje, nepodložené herbářovým sběrem.

 

Ekologie: Druh ekologicky plastický, převážně rostoucí na otevřených mokřadních až slatinných loukách, méně často na sušších typech lučních společenstev. Preferuje vlhké, humózní, jílovité půdy. Je například součástí vzácné vegetace vápnitých slatinišť sv. Caricion davallianae, ve které může za vhodných podmínek vytvářet dominantní formace.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od dubna do května.

 

Ochrana a ohrožení: Pěchava slatinná patří mezi zvláště chráněné druhy a je vedena jako kriticky ohrožený druh. Stejný status ohrožení druhu náleží rovněž v Červeném seznamu. Druh značně ustoupil vinou přímé destrukce biotopů, které byly meliorovány a přeměněny na zemědělskou půdu.

 

Poznámka: Druh byl pro vědu popsán Filipem M. Opizem v roce 1836 ve spisu Oekonomisch-technische Flora Böhmens, který Opiz vydal společně s Bedřichem Všemírem Berchtoldem. Typová lokalita druhu se nachází nedaleko středočeských Poděbrad, resp. u vesnice Radovesnice II.

 

 

Literatura:

 

Berchtold B. V. & Opiz F. M. (1836): Oekonomisch-technische Flora Böhmens, 1/2. – Prag, Johann Host. Pospischil, 492–493.

 

Lysák M. A. & Dočkalová Z. (2024): Sesleria Scop. In: Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 9, Academia, Praha, 507–510.

 

Višňák R. (2004): Sesleria uliginosa – nový druh pro západní Čechy. – Zprávy České botanické společnosti, Praha, 39: 397–404.