Scytodes thoracica - lepovka jižní

7. 10. 2008 vytvořil Ondřej Machač

Scytodes thoracica (Latreille, 1802) - lepovka jižní

Čeleď: Scytodidae - lepovkovití

Status: synantropní druh

 

Popis: Délka těla u samců 3,5-4 mm, u samic 4-5,5 mm. Tělo je žlutavě zbarveno, s tmavými skvrnkami. Zajímavý je tvar hlavohrudi, který je na rozdíl od většiny pavouků v zadní části vyšší než v přední. To je způsobeno přítomností zvláštních žláz v hlavohrudi (viz. biologie). Na hlavohrudi je tmavá lyrovitá skvrnka. Lepovka jižní má jen 6 očí. Zadeček je kulovitý. Snovací bradavky jsou velmi malé. Nohy jsou dlouhé a tenké, stejného zbarvení jako tělo. Lepovky jsou starobylá a primitivní čeleď, jejich pohlavní orgány mají jednoduchou stavbu. Lepovka jižní je tak charakteristický druh, že ji u nás nemůžeme s žádným jiným pavoukem zaměnit.

 

Rozšíření: Holearktický druh (Evropa, Severní Amerika a Asie). Původem ze Středomoří.

 

V ČR poměrně vzácný druh. Jen v budovách a sklenících. Zejména ve středních Čechách a jižní Moravě. Výskyt na území ČR je málo prozkoumán, je známo jen pár jednotlivých nálezů ze skleníků a vytápěných budov. V poslední době se šíří.

 

Biologie a ekologie: U nás se s lepovkou můžeme setkat vzácně a pouze v budovách a to ve vytápěných jako jsou např. skleníky, pekárny, sklady nebo starší domy. Ve Středomoří je lepovka hojným pavoukem, nalezneme ji zde zejména ve volné přírodě např. na stepních lokalitách pod kameny. U nás jí však místní podnebí nevyhovuje a žije tak trvale v budovách - synantropně. Často však, vzhledem ke skrytému způsobu života, uniká pozornosti. Tento pavouk není zajímavý jen svým vzhledem, ale i svým chováním. Přes den se schovává v různých štěrbinách zdí, pod kameny atd. Teprve v noci vylézá ze svých úkrytů a stává se z ní pravý lovec. Jak už bylo řečeno v popisu, lepovky mají v hlavohrudi zvláštní žlázy, které produkují lepivý sekret, za jeho pomoci se zmocňují kořisti. Lepovka si vyhlédne kořist, kterou bývá zejména drobný hmyz, opatrně se přiblíží a ze vzdálenosti až 2 cm vrhne z chelicer na kořist spršku lepivých vláken. Tyto vlákna rychle tuhnou a znemožní kořisti útěk. Poté usmrtí kořist kousnutím. Tento způsob lovu u jiných pavouků nemá obdoby. Lepovky si nestaví žádné sítě. K páření dochází v létě. Na konci léta vytváří samice někde v úkrytu drobný kulovitý kokon, který podobně jako lovčíci nosí v chelicerách a pečují o něj až do vylíhnutí mláďat.

 

 

 

Literatura:


Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.