Scrophularia scopolii - krtičník Scopoliho

15. 6. 2024 vytvořil Václav Dvořák

Scrophularia scopolii Hoppe ex Pers. – krtičník Scopoliho

Syn.: Scrophularia glandulosa W. et K.; S. auriculata Scop., non L.; krtičník žláznatý

Čeleď: Scrophulariaceae – krtičníkovité

Status: NT

 

Popis: Huňatá a obvykle žláznatá bylina s přímými, hnědočervenými, obvykle jednoduchými, mírně hranatými, do 60 cm vysokými lodyhami. Listy řapíkaté, čepele na okraji dvakrát pilově zubaté. Květy ve svazečkovitě stažených vrcholících, dolní stopkaté, horní přisedlé; kališní cípy s rezavě hnědým blanitým lemem; koruna baňkovitá, zlatožlutá, kratší než korunní trubka. Semeníky a tobolky žláznaté.

 

Možná záměna: Lze zaměnit za běžný krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), který má hlízovitě ztlustlý oddenek, lodyhy a listy lysé, žlázky přítomné jen v květenství. Krtičník křídlatý (S. umbrosa) má výrazně křídlaté lodyhy a žláznaté chlupy opět přítomné pouze v květenství.

 

Rozšíření: Druh s euroasijským areálem rozpínajícím se od střední a jv. Evropy, střední a východní část Mediteránu, Povolží, Malou Asii, Kavkaz, íránské hory po západní okraj Himálaje. V západní Evropy a ve Skandinávii jsou výskyty druhotné povahy.

 

V Česku se přirozeně vyskytuje na Moravě, především v Karpatech a v Hrubém Jeseníku, podél vodotečí může být splavován do nižších poloh. V nížinných polohách termofytika se objevuje vzácně. Druhotně je znám z Čech, např. Krušnohorského podhůří v okolí Krupky, z Červenokosteleckého Podkrkonoší či Domažlicka.

 

Ekologie: Druh lesů a lesních světlin a lemů, křovin, též rostoucí podél lesních cest, nejčastěji v blízkosti vodních toků. Častý je na stanovištích antropicky ovlivněných. Preferuje vlhké půdy. Je součástí vegetace subalpínských vysokobylinných niv sv. Adenostylion alliariae.

 

Dvouletka až hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do července.

 

Ochrana a ohrožení: Krtičník Scopoliho není řazen mezi zvláště chráněnými druhy, v Červeném seznamu spadá mezi téměř ohrožené druhy (NT), čemuž odpovídá jeho fytogeograficky ohraničený areál, v němž však bývá častý.

 

 

Literatura:

 

Dvořáková M. (2000): Scrophularia L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 324–332.