Saxifraga tridactylites L. – lomikámen trojprstý

Syn.: Tridactylites annua Haw., Saxifraga exilis Pollini

Čeleď: Saxifragaceae – lomikámenovité

Status: C3, §2 (pouze na stanovištích přirozeného charakteru)

Popis: Jednoletá, lepkavě žláznatá, do 15 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, mimo květenství obvykle nevětvená, často načervenalá. Přízemní listy v růžici, za květu zasychající; lodyžní listy v obrysu 3-5laločné (v tvaru často měnlivé), k bázi klínovitě zúžené. Květenstvím je hrozen nebo chudá lata, méně často jsou rostliny jednokvěté; květní stopky se za plodu nápadně prodlužují; korunní lístky obvejčité, nažloutle bílé. Tobolka téměř kulovitá, s rozestálými stylodii a vzpřímenými kališními cípy.

Možná záměna: Dobře poznatelný druh patřící mezi lomikameny bez dceřiných pacibulek. Jako jediný z této skupiny je jednoletý.

Rozšíření: Druh rostoucí převážně na evropském kontinentu a to ve střední, jižní a východní Evropě, též v jižní Skandinávii a Pobaltí s přesahem areálu na Blízký východ, do Kavkazu a Íránu a severní Afriky.

V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně v termofytiku, zejména v oblastech s výskytem vápenců a bazických vyvřelin. V posledních letech se z těchto lokalit šíří feroviatickou cestou a proniká i do mezických poloh.

Ekologie: Roste na výslunných skalních stepích, na písčinách, na místech s nízkým vegetačním zápojem, na okrajích cest, v kolejištích a okrajích železnic. Konkurenčně slabý druh, ovšem využívající pro růst časně jarního aspektu, ve kterém nezřídka dominuje. Preferuje mělké a skeletovité substráty.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od dubna do května.

Ochrana a ohrožení: Lomikámen trojprstý lze považovat za paradox v naší druhové ochraně rostlin. Tento druh patří mezi jeden z mála vzácných druhů, který se v posledních dvou desetiletích rapidně šíří na antropogenní stanoviště a to feroviatickou cestou (podél železnic). Přestože je řazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožených a v Červeném seznamu mezi druhy ohrožené (C3), lze tyto statusy vztahovat pouze na populace přirozených vápencových stanovišť. V současné době druh nalezneme na téměř všech železničních stanicích v nížinných oblastech termofytika a druh se šíří i do chladnějších středních poloh. Ukazuje se, že populace na antropických stanovištích neztrácí téměř nic z široké genetické variability přirozených populací. Dá se předpokládat, že druh spíše obsazuje volnou ekologickou niku a využívá časného fenologického aspektu a nezarůstajících stanovišť podél železnic, které jsou v takovém stavu člověkem udržovány. Tento trend je pozorován napříč celou střední Evropou.

Literatura:

Hrouda L. & Šourková M. (2003): Saxifraga L. In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 3, 2. vydání, Academia, Praha, 402–417.

Reisch Ch. (2007): Genetic Structure of Saxifraga tridactylites (Saxifragaceae) from natural and man-made habitats. – Conservation Genetics 8 (4):893–902.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!