Salix starkeana - vrba bledá

18. 10. 2008 vytvořil Václav Dvořák

Salix starkeana Willd. - vrba bledá

Syn.: Salix livida Wahlenb.; Salix depressa auct., non L.

Čeleď: Salicaceae - vrbovité

Status: A1

 

Popis: Keř vysoký do 1,5 m, s tenkými lysými letorosty, v mládí světle okrovými, později s červenavým nádechem. Pupeny lysé a světle zbarvené. Lišty na větévkách jsou málo zřetelné a velmi tenké. Listy jsou postavené střídavě, v mládí do červena zbarvené, mělce pilovité, později svrchu lesklé, tmavozelené, na rubu s vyniklou žilnatinou. Jehnědy jsou štíhlé, řídké, maximálně do 3 cm dlouhé, objevují se společně s rašením listů. Poměrně snadno zaměnitelná se Salix aurita L.

 

Rozšíření: Euroasijský druh, v Evropě převážně na severu, odkud souvisle přechází do Ruska. Směrem na jih se vyskytuje velmi roztroušeně, v izolovaných lokalitách, celkové hranice areálu nejsou přesně stanoveny. Avšak s jistotou se s ní setkáme např. na Slovensku.

 

V České republice se vyskytovala na jediné lokalitě a to v širším okolí města Olomouce na lokalitě, kde se dnes rozkládá areál Moravských železáren mezi Hejčínem a Horkou na Moravě, kde jí teprve v roce 1956 objevil olomoucký botanik Čestmír Deyl. Nález, na který se zapomnělo, revidoval v podobě jediného herbářového dokladu až v 90. letech 20. století prof. Koblížek. Avšak sama lokalita již krátce po objevení zanikla.

 

Ekologie: Druh preferující mokřadní, rašelinné či zrašelinělé biotopy, pastviny.

 

Význam: Vrbu bledou jsme mohli považovat za glaciální relikt České republiky, zároveň její lokality ve střední Evropě mají reliktní charakter (jakožto pozůstatky prvků severské tajgy) a v celé oblasti střední Evropy se jedná o nesmírně vzácný taxon. V okolí Olomouce se nejednalo o jediný glaciální relikt české květeny, nechte se překvapit v některém z následujících článků.

 

Taxonomická poznámka: Na východní hranici svého areálu vytváří hybridní roje s blízce příbuznou Salix bebbiana Sarg.