Salix repens L. - vrba plazivá

Syn.: Salix adscendens Sm.; Salix arenaria L.; Salix argentea Sm.; Salix decumbens Forbes; Salix depressa Hoffm.; Salix fusca L.; Salix incubacea Thuill.; Salix leiocarpa (G.F.W. Meyer) Mang; Salix mauriana Gandoger; Salix rostrata Thuill.; Salix versicolor Forbes

Čeleď: Salicaceae - vrbovité

Status: C1, §3

Popis: Nízký keřík dorůstající nejčastěji 0,5-1m, ojediněle i 2m. Větve jsou vzpřímené, vystoupavé, často větve poléhají a tvoří rozložitější habitus keře. Letorosty jsou tenké, chlupaté. Listy eliptické až podlouhlé, čepel na rubu výrazně přitiskle hedvábitě chlupatá. Palisty jsou dobře vyvinuty. Jehnědy jsou podlouhlé, samičí delší než samčí, blizny jsou zbarvené do červena, květní listeny snadno opadávají. Kvete těsně před olistěním.

Možná záměna: Na našem území připadá v úvahu záměna s habituelně podobnou vrbou rozmarýnolistou (Salix rosmarinifolia). Od sebe se poznají především na jaře, v době květu, kdy Salix rosmarinifolia má jehnědy kulovité. Další determinační rozdíly najdeme na listech - vrba rozmarýnolistá má listy úzce  kopinaté a pokud byste měli možnost přímého srovnání jsou většinou delší. Spíše pocitovou záležitostí je, že keře Salix rosmarinifolia jsou většinou kompaktnější a hustější.

Mezi těmito druhy existuje i vzácný kříženec Salix ×incubacea. Vrba plazivá tvoří v oblasti Dokeské pánve ještě dva vzácné křížence s vrbou nachovou, v literatuře popsaného jako Salix ×doniana, a s vrbou ušatou - Salix ×ambigua.

Rozšíření: Určit přesné rozšíření tohoto druhu není snadné, především díky komplikovanému taxonomickému pojetí v některých evropských státech, kde se do komplexu Salix repens řadí i několik dalších druhů. Každopádně Salix repens s. str. je druh s čistě evropským, nepříliš rozsáhlým areálem, zahrnujícím především celou západní Evropu, včetně Britských ostrovů, a Evropu střední, kde areál tohoto výrazného (sub)atlantského prvku doznívá. Dále hojně v jižní a střední Skandinávii, východní hranice areálu se nachází v Pobaltských zemích, vzácně se s ním můžeme setkat i na Balkánu.

V České republice je výskyt koncetrován v severních a západních Čechách - především ve Šluknovském a Frýdlantském výběžku, roztroušeně v Dokeské pánvi, v Českém lese. Lokality jsou soustředěny do mezofytika, v termofytiku je známa jediná lokalita v Polabí a vzácně rovněž v oreofytiku v Krušných horách.

Z fytogeografického hlediska je zajímavá skutečnost, že severními Čechami prochází hybridní zóna mezi Salix repens a Salix rosmarinifolia.

Ekologie: Druh vlhkých až rašelinných luk, s preferencí písčitých a jílovitých, humózních půd, převážně kyselých. Setkáme se s ním na různých antropických stanovištích jako jsou po těžbě opuštěné, obnažené, zvodnatělé lomy. Cenologicky je uváděn jako diagnostický druh pro sv. Molinion (bezkolencové louky), dále součást vegetace sv. Betulion pubescentis. Vrba plazivá je ekologicky a morfologicky velmi proměnlivý druh, na pobřeží Severního a Baltského moře je typickou součástí příbřežní vegetace písčitých dun.

Fanerofyt, s fenologickým optimem kvetení v dubnu. Dřevina dožívající se zhruba 30ti let. Význam: Zajímavý subatlantický element české flóry.

Ochrana a ohrožení: Vrba plazivá je zákonem chráněný druh, vedený jako ohrožený. V Červeném a černém seznamu jako kriticky ohrožený. Z ochranářského hlediska je tato dřevina poměrně opomíjená, většina lokalit není územně (maloplošně) chráněná. Druh v minulosti značně utrpěl kolektivizací zemědělství, rozsáhlými odvodňovacími procesy v krajině. V současnosti není možné stanovit možnosti adekvátní ochrany.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!