Rubus mollis J. Presl et C. Presl – ostružiník měkký

Syn.: Rubus althaeifolius Host ex Tratt.; R. fieberi Ortmann ex Opiz; R. semicinereus Borbás

Čeleď: Rosaceae – růžovité

Status: běžný druh

Popis: Keř s tenkým, nízkoobloukovitými až poléhavými, tupě hranatě oblými až ostře hranatými, zelenými, někdy slabě fialovými, málo chlupatými prýty. Větší ostny v počtu 7–20 na 5 cm délky prýtu, z úzké báze zužující se, skloněné, rovné nebo mírně zahnuté, jednotlivě přítomny drobné osténky. Listy pětičetné, na líci skoro lysé, měkce chlupaté jednotlivými chloupky, na rubu hustě kadeřavě chlupaté, sametově měkké. Koncový lístek dlouze řapíčkatý, široce vejčitý až kosníkovitý, na bázi srdčitý, na vrcholu s málo odsazenou špičkou. Listová čepel dvakrát hrubě a hluboce (5 mm) pilovitá, hlavní zuby nazpět obvykle vyhnuté. Řapík s téměř rovnými zuby. Květenství úzké, volné, prolistěné; vřeteno květenství kolénkatě zprohýbané, ostnité; ostny v květenství tenké, štíhlé, skloněné, rovné nebo mírně zakřivené. Kališní lístky šedoplstnaté; korunní lístky obvejčité, bílé. Souplodí kulovité, černé, často zakrnělé, příjemně sladké.

Možná záměna: Určování ostružiníků je obtížné a vyžaduje dlouholeté zkušenosti. Ostružiník měkký se řadí do sekce Corylifolii, série Subcanescentes, přičemž podobný se může jevit na našem území velmi vzácný ostružiník hebký (Rubus amphimalacus). Oba druhy se na dotyk vyznačují hebkými listy, ovšem zmiňovaný ostružiník má převážně listy trojčetné (nikoli převládající listy pětičetné) a jeho listy nejsou hrubě pilovité, zářezy mezi nimi jsou jen 1–2 mm hluboké.

Rozšíření: Středoevropský druh vyskytující se od jv. Německa po západní Slovensko a Rakousko a snad také Maďarsko. Na sever sahá do jihozápadního Polska.

V České republice se vyskytuje zejména v Čechách, hojně až roztroušeně, ojediněle snad jen v severovýchodní části území. Souvislý areál zasahuje do západních částí Moravy zhruba po Zábřeh a Blansko. Zcela ojediněle roste v severovýchodní části Slezska, bodově na Opavsku, v karpatské oblasti Moravy zcela chybí. Lokality jsou koncentrovány do nížin až středních poloh.

Ekologie: Poměrně světlomilný druh dobře adaptovaný na sušší stanoviště, který obsazuje lesní okraje a lemy, křoviny, meze, sušší trávníky a okraje komunikací. Často se objevuje na vysýchavých, mírně bazických, jen slabě humózních podkladech.

Fanerofyt s fenologickým optimem kvetení v červnu.

Poznámka: Druh byl pro vědu popsán bratry Preslovými v roce 1822 ve spisu Deliciae pragenses, historiam naturalem spectantes [Pražské rozkoše přírodovědné] z našeho území. Locus classicus [lokalita typového materiálu] se nachází u obce Tučapy v okrese Tábor.

Literatura:

Holub J. (1995): Rubus L. In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 54–206.

Matze-Hayek G. (2004): Bestimmungshilfe für die Haselblatt-Brombeeren der Serie Subcanescentes H.E. Weber (Rubus L., Rosaceae) in Deutschland. – Ber. Bot. Arbeitsgem. Südwestdeutschland, 3: 19–32.

Najdete zde již více než 3100 druhů rostlin, hub a živočichů vyskytujících se v Česku!