Rubus gracilis J. et C. Presl – ostružiník huňatý
Syn.: Rubus vilicaulis Koehler ex Weihe et Nees
Čeleď: Rosaceae – růžovité; Rubus ser. Rhamnifolii
Status: běžný druh
Popis: Keř se středně vysokoobloukovitými, tupě hranatámi, chlupatými prýty. Ostny mohutné, na bázi široké, v dolní části zploštělé, pravidelně rozmístěné, v počtu obvykle 6–15 na 5 cm délky prýtu. Listy na rubu měkce chlupaté, na líci s 3–30 chlupy na 1 cm2; koncový lístek krátce až středně dlouze řapíčkatý, eliptický, vzácně okrouhlý. Květenství latnaté; vřeteno květenství hustě chlupaté, s mohutnými 6–9 mm dlouhými ostny. Květní stopky s ostny dlouhými 3–5 mm. Korunní lístky bílé až světle růžové. Semeníky obvykle lysé. Květní lůžko chlupaté.
Možná záměna: Habituelně podobné rostliny, které mají řídce chlupaté, na líci lysé listy, koncové lístky často okrouhlé s delším řapíčkem se mohou vztahovat k vzácnějšímu ostružiníku okrouhlolistému (Rubus nemoralis). Rostliny s kratšími ostny květních stopek a koncovým lístkem dlouze řapíčkatým, na bázi výrazně srdčitým se mohou vztahovat opět k vzácnému ostružiníku velkolistému (R. macrophyllus).
Rozšíření: Druh s širokým středoevropským areálem, který zahrnuje oblast od severního Německa (Meklenburska) po Rakousko, na východ do Slovenska a snad i na západní Ukrajinu.
V České republice je rozšířen především v mezických polohách Čech i Moravy. Četněji byl zaznamenán např. na Plzeňsku, Podbrdsku, v Železných horách či na Drahanské vrchovině.
Ekologie: Ostružiník huňatý roste v lesních okrajích a v lesních lemech, často v borových lesích, na pasekách, ale též jako součást křovin s jinými keři. Preferuje mírně kyselé až neutrální substráty.
Fanerofyt s fenologickým optimem od července do začátku září.
Literatura:
Holub J. (1995): Rubus L. In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky vol. 4, Academia, Praha, 54–206.
Holub J. † & Kučera T. (2003): Ostružiníky centrálních Brd. – Bohemia Centralis, 26: 211–223.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!