Rubus bifrons - ostružiník dvojbarevný

9. 2. 2012 vytvořil Václav Dvořák

Rubus bifrons Vest – ostružiník dvojbarevný

Syn.: Rubus speciosus P.J. Mueller

Čeleď: Rosaceae – růžovité (Rubus, sekce Rubus ser. Discolores)

Status: běžný druh

 

Popis:  Keř vytvářející hustě propletená hnízda prýtů, vysoký 50-100 cm s prýty statnými, hnědočervenými, našedlými a především voskově ojíněnými. Ostny v počtu 10-15 na 5 cm prýtu, většina z nich jsou rovné. Listy výrazně znoženě 5četné (= 3 lístky vyrůstají klasicky z konce řapíku, 2 nejspodnější lístky vyrůstají až z řapíčků postranních lístků předchozích), na líci tmavozelené, na rubu šedě až bíle plstnaté. Okraj listu je periodicky zoubkovaný, se zuby do různých stran směřujícími. Květenství bohaté, mnohokvěté, jehlancovitého tvaru. Korunní lístky jsou růžové, tyčinky delší než gyneceum, čnělky jsou zbarvené žlutě.

 

Rozšíření: Ostružiník  s poměrně rozsáhlejším areálem rostoucí od Belgie dále na východ do Evropy střední, kde je znám až po Slovensko a Maďarsko. Severní hranice areálu zasahuje až po střední Polsko, na jihu do jižní Francie a Chorvatska.

 

V České republice se vyskytuje hojněji, přesto mezernatě, častěji na Moravě (podhůří Beskyd, Moravská brána, Drahanská vrchovina) než v Čechách (hlavně J a JZ Čechy), v SZ Čechách zcela chybí. Těžiště rozšíření se nachází v mezofytiku, méně často roste v termofytiku a do oreofytika zasahuje spíše ojediněle.

 

Ekologie: Thamnofilní ekoelement (= s vazbou spíše na nelesní stanoviště) rostoucí při okrajích lesů, na rumištích, pasekách, mezích, při okrajích cest. Na půdách hlinitých, vlhčích i vysýchavých, bez preference podkladu. Nejčastěji udáván jako součást vegetace křovin a keřových společenstev lesních plášťů řádu Prunetalia.

 

Vytrvalý fanerofyt kvetoucí především v červenci.

 

     

 

Literatura:

 

Holub J. (1995): Rubus L. – ostružiník. – In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, p. 54–206, Academia, Praha.