Ranatra linearis - jehlanka válcovitá

19. 3. 2010 vytvořil Filip Trnka

Ranatra linearis (Linnaeus, 1758) - jehlanka válcovitá

Čeleď: Nepidae - splešťulovití

Status: běžný druh

 

Popis: Náš největší druh ploštice. Velikost těla 35-40 mm bez dýchací trubičky (sifon), která je přibližně stejné velikosti jako tělo. Tělo je dlouze protáhlé a válcovité, připomíná uschlé stéblo trávy. Zbarvení těla je světle hnědé, ze spodní strany žluto-hnědé. Hlava je trojúhelníkovitá a oči z ní silně vystupují. Tykadla jsou velmi krátká. Polokrovky jsou menší než zadečková část a mají stejné zbarvení jako tělo. Přední končetiny jsou uzpůsobené k lovu kořisti, podobně jako u kudlanky nábožné (Mantis religiosa). Střední a zadní nohy jsou velmi dlouhé. Schopna letu.

 

Rozšíření: V celé Evropě.

 

V ČR relativně hojný druh, ale s lokálním výskytem. Oproti minulosti výrazně ustoupil. Vyskytuje se především v nížinách.

 

Biologie a ekologie: Dospělci se vyskytují od května do srpna na březích stojatých i mírně tekoucích vod, především v rybnících, tuních a zatopených lomech. Pomocí trubičky (sifonu) čerpá vzduch a díky tomu se může pohybovat pod vodní hladinou. Jehlanky často vyhledávají místa s hojným počtem vodních rostlin, mezi kterými se pohybují. Ač se jedná o vodní ploštici, není dobrým plavcem, často se pohybuje na dně nebo po vodních rostlinách a číhá na kořist. Kořist uchopují předním párem končetin a vysávají. Nežije striktně ve vodě a může vylézt a přeletět na nová stanoviště. Samičky kladou vajíčka během května a června, především na vodní rostliny. Vajíčka jsou opatřena dvěma dlouhými vlákny, která vyčnívají z rostlin a dají se poměrně snadno najít. Vývoj je poměrně dlouhodobý. Jehlanky se dožívají dvou let, imago zimuje. Při vyrušení ztuhne a předstírá mrtvou.