Psocoptera – pisivky

Popis: Menší skupina drobného hmyzu. Délka těla je 0,7–5 mm. Hlava je obvykle velká s kousacím ústrojím. Po stranách hlavy jsou dvě velké složené oči. Tykadla jsou většinou dlouhá, skládají se až z 30 článků. Štít je drobný a krátký, užší než hlava. Zadeček je oválný až kulovitý. Celé tělo je pokryto drobnými chloupky. Kutikula je tenká a tělo je poměrně měkké. Zbarvení je obvykle hnědé, žlutavé nebo šedé, některé druhy jsou skvrnité. Některé druhy mají vyvinuté dva páry křídel s hustou žilnatinou, která jsou v klidu střechovitě složená. Některé druhy mají křídla zkrácená nebo jsou bezkřídlé. Nohy jsou poměrně krátké.

Možná záměna: Připomínají mšice (Aphidoidea) a okřídlení jedinci mery (Psylloidea). Na rozdíl od těchto skupin mají kousací ústrojí, velkou hlavu a oči a dlouhá tykadla. Druhové určení vyžaduje mikroskopickou techniky a porovnání morfologických znaků na tykadlech, chodidlech, kusadlech nebo křídlech.

Rozšíření: Jsou rozšířeny po celém světě, nejvíce v subtropech a v tropech. Je popsáno okolo 1000 druhů.

V ČR se udává výskyt okolo 70 druhů, ze tří podřádů, z toho kolo 20 žije jen synantropně. V současné době se zpracovává české monografie s určovacím klíčem (O. Holuša).

Biologie a ekologie: Pisivky žijí na různých biotopech, nejčastěji na sušších místech v lesích a na skalních biotopech, některé druhy jsou synantropní a jen málo druhů vlhkomilných. Žijí na zemi v listovém opadu, pod kameny a padlým dřevem, v sutích, pod kůrou, na kmenech stromů, na zdech a v hnízdech ptáků. Na vhodných místech jsou některé druhy běžné a vyskytují se ve vyšších početnostech. Pohybují se hbitě, létají však nemotorně. Mají převážně noční aktivitu. Živí se houbami, organickými zbytky, řasami, rostlinnou i živočišnou potravou. Synantropní druhy můžou způsobovat škody na potravinách nebo knihách. Vývoj je nedokonalý a přímý, nymfy připomínají miniaturní dospělce. Vývoj trvá obvykle do dvou měsíců. Pisivky jsou důležití dekompozitoři (podílejí se na rozkladu organické hmoty v přírodě) a jsou také oblíbenou potravou pro řadu dravých živočichů (např. štírků a drobných druhů pavouků).

Literatura:

Obr S. (1959): Řád Psocoptera. In: Kratochvíl J. eds., Klíč zvířeny ČSSR III. ČSAV, Praha, pp. 229–241.

Smrž J. (2015): Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Karolinum, Univerzita Karlova v Praze.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!