Prunus padus subsp. padus – střemcha hroznovitá pravá
Syn.: Cerasus padus (L.) Delarbre, Padus avium Mill., Prunus racemosa Lam., Cerasus racemosa Dum. Cours., Druparia padus Clairv., Padus germanica Borkh., Padus vulgaris Borkh., Prunus padus b. albiensis Velen.
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Status: běžný druh

Popis: Nízký strom nebo statný keř s vystoupavým až vzpřímeným kmenem a košatou, široce vejcovitou až kuželovitou korunou. Borka je zprvu červenohnědá, lesklá a hladká, později rozpraskaná. Letorosty jsou jemně chlupaté, rychle olysávající. Listy jsou vejčité až eliptické, na okraji jemně ostře pilovité, měkké, na líci matné, na rubu olysalé nebo jen v okolí žilek pýřité. Květenství je hustý, válcovitý, zpravidla převislý hrozen. Květy jsou pětičetné s kališními lístky trojúhelníkovitými, na okraji třásnitě žláznatými a korunními lístky okrouhlými, bílými. Plodem jsou kulovité peckovice trpké chuti, které jsou nejprve zelené a zrají do černa.

Možná záměna: Od horského poddruhu střemchy hroznovité skalní (Prunus padus subsp. borealis) se s. hroznovitá pravá liší výrazně statnějším vzrůstem a měkkými, na rubu lysými nebo jen na žilkách chlupatými listy. Podobným druhem je také invazní střemcha pozdní (Prunus serotina), která se liší tuhými, na rubu chlupatými listy a načervenalými dozrávajícími plody.

Rozšíření: Téměř celá Evropa kromě nejjižnějších oblastí Středozemí, na východ areál pokračuje až na Sibiř. Izolovaně se vyskytuje také na Kavkaze.

Roztroušeně až hojně po celém území ČR s optimem rozšíření především v aluviích větších řek v termofytiku a přilehlém mezofytiku. Do vyšších poloh vystupuje podél potoků a horních toků řek. Dále od vodních toků je rozšiřována ptáky.

Ekologie: Vlhkomilná dřevina, která roste v lužních lesích a v mokřadních olšinách, na březích potoků, řek a slepých ramen, na prameništích v listnatých lesích, na vlhkých, humózních, na živiny bohatých půdách. Střemcha je také poměrně často pěstována na březích rybníků, v parcích a v zahradách, kde dokáže zplaňovat a šířit se do okolí. Je diagnostickým druhem lužních lesů svazu Alnion incanae.

Nano- až makrofanerofyt, který kvete od konce dubna do konce května, plody dozrávají v červnu.

Význam: Dřevo střemchy je měkké, ovocné, vonící po mandlích. Střemcha se občas vysazuje jako protierozní dřevina a jako okrasný strom v zahradách a parcích. V minulosti se využívala v lidovém léčitelství a podle archeologických dokladů také jako ovoce.

Kultivary: Pěstuje se především P. padus 'Colorata', která má v mládí hnědočervené listy a kvete růžově, a drobná P. padus 'Nana'.

Literatura:

Chrtek J. (1992): Padus Mill. – In.: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 448–451.

Koblížek J. (2006): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. – Sursum, Tišnov.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!