Polia nebulosa - můra jitrocelová

9. 3. 2024 vytvořil Ondřej Machač

Polia nebulosa (Hufnagel, 1766) – můra jitrocelová

Čeleď: Noctuidae – můrovití

Status: hojný druh

 

Popis: Velká můra, o rozpětí křídel 44–56 mm, délka těla okolo 30 mm. Zbarvení těla je světle hnědošedé, na hrudi s delšími chloupky, které tvoří v přední části „hřebínky“. Přední křídla jsou světle hnědá až hnědošedá s nevýraznou kresbou tvořící světlejší ledvinovité skvrnky a proužky. Vzácněji se vyskytují i tmavý jedinci. Zadní křídla jsou světle hnědá bez kresby. Housenka je světle hnědá, na hřbetní části s linií tmavších kosočtverečných skvrn.

 

Možná záměna: Záměna je možná s některými dalšími můrami s podobným zbarvením (Noctuidae), zvláště pak s dalšími dvěma druhy rodu Polia, můrou borůvkovou (P. hepatica) a můrou jehlicovou (P. bombycina). Od nich se liší kresbou v křídle, absencí vnější světlé obruby ledvinovitých skvrn na předních křídlech.

 

Rozšíření: Palearktický druh, rozšířen téměř v celém mírném pásu Evropy a Asie (až po Japonsko).

 

V ČR poměrně hojný druh, po celém území, od nížin až do hor.

 

Biologie a ekologie: Můra jitrocelová obývá různé lesní i nelesní biotopy, jako jsou okraje listnatých a smíšených lesů, paseky, břehové porosty, ale i parky a zahrady. Dospělci létají nejvíce od června do konce července. Aktivní jsou zejména v noci, přes den sedí nejčastěji na kmenech stromů, kde jsou díky zbarvení dokonale maskovány. Housenky se živí různými širokolistými bylinami, např. hvězdnicovitými (Asteraceae) a hluchavkovitými (Lamiaceae), ale také nízkými dřevinami, jako maliník a ostružiník (Rubus) a po přezimování také pupeny stromů. Housenky najdeme od července, na podzim se ukrývají ve stařině nebo opadaném listí a po přezimování se na jaře kuklí.

 

 

Literatura:

 

Macek J., Dvořák J., Traxler L. & Červenka V. (2007): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli II - Můrovití., Academia Praha.