Plodia interpunctella (Hübner, 1813) – zavíječ paprikový

Čeleď: Pyralidae – zavíječovití

Status: nepůvodní druh

Popis: Délka těla okolo 10 mm, rozpětí křídel 14–19 mm. Tělo je žlutohnědé, tykadla jsou hnědá, u obou pohlaví dlouhá a nitkovitá. Přední křídla jsou úzce protáhlá, ke konci se mírně rozšiřují, s třásněmi. Zbarvení předních křídel je tmavě rezavohnědé s nevýraznými tmavými proužky se světlým širokým pásem v bazální části křídla. Zadní křídla jsou šedobílá. Samci jsou menší a mají štíhlejší zadeček. Nohy jsou žlutohnědé. Housenka je světle šedohnědá až bělavá či nažloutlá s hnědou hlavou.

Možná záměna: V ČR dobře poznatelný druh. Podobní jsou zavíječi z rodu Cadra, kteří však nemají nápadně světlou část křídla. Zavíječ domácí (Pyralis farinalis) je větší, má širší křídla s pestřejší kresbou. Ostatní u nás žijící domácí zavíječi se liší mj. nevýrazným zbarvení křídel.

Rozšíření: Kosmopolitní druh, původně pravděpodobně asijský druh, který se díky člověku rozšířil po celém světě.

V ČR je nejhojnější synantropní druh zavíječe, velmi hojně po celém území.

Biologie a ekologie: Zavíječ paprikový se v ČR vyskytuje pouze synantropně, v lidských sídlech a jejich blízkém okolí, nejčastěji ve skladech potravin, budovách potravinářského průmyslu, v sýpkách, ale velmi často také v domácnostech. Dospělci mají noční aktivitu a přes den odpočívají na zdech nebo v úkrytech. Létají jen na krátkou vzdálenost a poměrně pomalu. Samička láká samce svým feromonem, čehož se využívá v lapačích zejména v potravinářském průmyslu a skladech potravin. Po páření klade samice šedavá vajíčka přímo na zdroje potravy, je schopná dostat se k potravinám i přes malé otvory nebo špatně zavřené obaly. Housenky se živí obilninami, různými sušenými semeny a plody, sušeným ovocem, ale i kořením, čokoládou, těstovinami, pečivem a různými zbytky potravin. Potraviny napadené zavíječem poznáme podle pavučinových chuchvalců a množství trusu, které za sebou housenky zanechávají. Housenky jsou dosti pohyblivé a v případě nedostatku vhodné potravy vyhledávají nové zdroje. Kuklí se v řídkém zámotku buď přímo ve zdroji potravy, nebo častěji v úkrytech v okolí, někdy např. i v rozích místnosti. Za optimálních podmínek může mít za rok 7–9 generací, vývoj trvá asi měsíc. S dospělci i housenkami se ve vytápěných místnostech setkáme po celý rok. Lidově se tomuto zavíječi (ale i jiným domácím druhům) říká „moučný mol“, přestože patří do jiné čeledi.

Literatura:

Bělín V. (2003): Noční motýli České a Slovenské republiky. Kabourek Zlín.

Míkovský J. & Stýblo P. (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. ÚVR ČSOP, Praha, 2006.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!