Platybunus bucephalus - sekáč chobotnička

27. 12. 2009 vytvořil Ondřej Machač

Platybunus bucephalus (C.L.Koch, 1835) – sekáč chobotnička

Čeleď: Phalangiidae – sekáčovití

Status: běžný druh

 

Popis: Velikost těla u samců 6–7 mm, u samic 7–8 mm. Tvar těla je vejcovitý, mírně zploštělý u samců je vzadu zašpičatělý. Zbarvení těla je tmavě hnědé, šedé u samců až černé. Tělem se táhne tmavý pruh, který je dvakrát zaškrcen, tento pruh je dobře vidět  jen u světleji zbarvených jedinců. Oční hrbolek je světlý, široký s podélnou rýhou, opatřený drobnými zoubky. Koleno a holeň makadla má na vnitřní straně prstovitý výrůstek. Nohy jsou tenké a dlouhé, světlejší než tělo.

 

Možná záměna: Záměna je možná s podobným druhem Platybunus pallidus, tento druh má oční hrbolek porostlý nápadnými zoubky, má kratší nohy a světlejší zbarvení.

 

Rozšíření: Evropa - střední, východní a jižní Evropa.

 

V ČR hojný druh, po celém území v pahorkatinách a horách, v nižších polohách vzácnější. Mapa rozšíření zde.

 

Biologie a ekologie: Tento sekáč se vyskytuje v horských a podhorských lesích, zejména  jehličnatých a smíšených. Je to denní druh, často ho najdeme na kůře stromů, pod kameny, nebo padlými kmeny. Pohybuje se poměrně rychle. S dospělci se můžeme setkat od června do října. Přezimují mláďata, která se líhnou většinou v srpnu, dospívají na jaře dalšího roku.

Popis: Velikost těla u samců 6-7 mm, u samic 7-8 mm. Tvar těla je vejcovitý, mírně zploštělý u samců je vzadu zašpičatělý. Zbarvení těla je tmavě hnědé, šedé u samců až černé. Oční hrbolek je světlý, široký s podélnou rýhou, opatřený drobnými hrbolky. Koleno a holeň makadla má na vnitřní straně prstovitý výrustek. Tělem se táhne tmavý pruh, který je dvakrát zaškrcen, tento pruh je dobře vidět jen u světleji zbarvených jedinců. Nohy jsou dlouhé a tenké, o něco světlejší než tělo.
Možná záměna: Záměna je možná s podobným druhem Platybunus pallidus, tento druh má oční hrbolek porostlý nápadnými zoubky, má kratší nohy a světlejší zbarvení.
Rozšíření: Evropa - střední, východní a jižní Evropa.
V ČR hojný druh, po celém území v pahorkatinách a horách, v nižších polohách vzácnější.
Biologie a ekologie: Tento sekáč se vyskytuje zejména v horských a podhorských lesích, zejména jehličnatých. Je to denní druh, často ho najdeme na kůře stromů, pod kameny, nebo padlými kmeny. Pohybuje se poměrně rychle. S dospělci se můžeme setkat od června do října. Přezimují mláďata, která se líhnou většinou v srpnu, dospívají na jaře dalšího roku.

 

       

 

Literatura:

 

Šilhavý V. (1954):Sekáči – Opilionidea. Fauna ČSR, sv. 7, 272 pp.

 

Šilhavý V. (1971): Řád sekáči – Opilionidea. In: Daniel M. & Černý V. (eds), Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha, pp. 33–50.