Plantago maritima subsp. ciliata Printz - jitrocel přímořský brvitý

Syn.: Plantago salsa Pallas; Plantago neumanii Opiz in Bercht. et Opiz

Čeleď: Plantaginaceae - jitrocelovité

Status: C1, §1

Popis: Bylina s vícehlavým oddenkem a často i několika přízemními růžicemi. Listy v přízemní růžici šikmo vystoupavé až přímé, čepel kopinatá, dlouze zašpičatělá, na bázi zvolna přecházející v řapík a bělavě chlupatá, 3-5 žilná. Stvoly přímé, vysoké nejčastěji 15-30 cm, delší než listy, oblé, přitiskle chlupaté. Klasy válcovité, v dolní části přetrhované, jinak kompaktní a husté, kratší než stvol. Důležitým determinačním  znakem jsou brvité korunní cípy. Tyčinky delší než koruna. Plodem jsou vejcovité tobolky, krátce štětinkatě chlupaté.

Velmi variabilní druh, který se rozpadá do několik poddruhů, na našem území pouze v tomto poddruhu.

Rozšíření: Druh s výraznou kontinentální tendencí, který se vyskytuje na euro-asijském kontinentu. Nejzápadnější část areálu leží ve střední Evropě, dále na východ se vyskytuje na Ukrajině, na Kavkaze, jižněji položených částech Sibiře, v Malé a Střední Asii, Mongolsku a v Číně.

Na území České republiky roste ve dvou oddělených arelách, jednak v SZ Čechách (dříve i ve středních Čechách) a na jižní Moravě. Největší počet lokalit je koncentrován na Žatecku, v Hustopečské pahorkatině, dnes velmi vzácně. Vázán na nízké nadmořské výšky, pouze v termofytiku.

Ekologie: Obligátní halofyt vázaný na zasolené louky, slaniska, na místa, kde výparný režim v letních měsících převažuje nad srážkami. Především na půdách s bazickou reakcí.  V porostech spíše rozvolněných. Součást vegetace as. Scorzonero parviflorae-Juncetum gerardii (slané trávníky se sítinou Gerardovou) či nově vylišené subhalofilní asociaci suchých trávníků s jitrocelem přímořským (as. Plantagini maritimae-Caricetum flaccae Novák in Chytrý 2007).

Hemikryptofyt s fenologickým optimem v letních měsících.

Ochrana a ohrožení: Jitrocel přímořský brvitý je řazen mezi zvláště chráněné druhy, v kategorii kriticky ohrožené. V Červeném seznamu se stejným statusem ohrožení. Druh výrazně ustoupil především vlivem přímé destrukce stanovišť a odvodňovacích zásahů na lokalitách. Přesto se jedná o druh s mnohem vyšší plasticitou než většina ostatních obligátních halofytů, který dokáže přežívat v degradovanějších společenstvech a zapojenější vegetaci.

Literatura:

Chrtek J. sen. (2000): Plantaginaceae Juss. – In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 529–549.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!