Pityohyphantes phrygianus (C. L. Koch, 1836) – plachetnatka vidlicová

Čeleď: Linyphiidae – plachetnatkovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla je 4–6 mm (hlavohruď 1,8–2,3 mm). Hlavohruď je žlutohnědá s tmavou vidlicovitou skvrnou (odtud české jméno) a tmavým tenkým okrajem. Zadeček je oválný, šedohnědý, na hřbetní straně až bělavý s typickou tmavou, několikrát zaškrcenou skvrnou, na bocích hnědý. Nohy jsou žlutohnědé, na stehnech tmavě skvrnité.

Možná záměna: Záměna je možná zejména s na první pohled podobnou, plachetnatkou keřovou (Linyphia triangularis), která je větší, vidlicovitou kresbu na hlavohrudi má tenčí a nemá skvrnité nohy. Podobné zbarvení mají také některé plachetnatky z rodu Neriene. Spolehlivé určení je podle kopulačních orgánů.

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířena v mírném pásu Evropy, na Sibiři a také v Japonsku.

V ČR nehojný druh, roztroušeně po celém území, zejména ve středních a vyšších polohách. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Plachetnatka vidlicová obývá jehličnaté a smíšené lesy, zejména v podhorských a horských polohách. V podrostu lesů, mezi bylinnou vegetací, na keřích (zvláště v borůvčí) a na mladých stromcích a spodních větvích stromů (často na smrcích) si vytváří plachetkovité sítě. Aktivní je především v noci. V letních měsících samice zapřádá bílý, kulovitý kokon mezi vegetaci v blízkosti sítě. S dospělými jedinci se setkáme od května do září (nejvíce v červnu a červenci). Přezimují mladí jedinci, kteří jsou někdy aktivní i během zimy.

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!