Pissodes piceae - smolák jedlový

29. 4. 2021 vytvořil Filip Trnka

Pissodes piceae (Illiger, 1807) – smolák jedlový

Pissodes piceae (Illiger, 1807) – smolák jedlový
Čeleď: Curculionidae – nosatcovití
Status: lokální druh
Popis: Délka těla 5–10 mm. Tělo černo-hnědé včetně tykadel a končetin s bílými a žlutými šupinkami. Krovky s výraznými jamkami. V polovině krovek dvě malé skvrny v poslední třetině výrazné široké žluté skvrny.
Možná záměna: Od ostatních zástupců rodu se liší šířkou štítu, který je při bázi nejširší a jeho rohy jsou vytaženy směrem ven. Od blízce příbuzného P. castaneus se liší tečkováním rýh krovek, kdy jsou tečky různé velikosti a jsou zde přítomny i velké jamky. Lichá mezirýží jsou značně širší a výše položená. Přední páska na krovkách je redukovaná a zadní výrazně široká a žlutá.
Rozšíření: Široce rozšířený druh od Španělska po Kavkaz. Chybí ve Velké Británii, severní a velké části jižní Evropy a Balkánu.
V ČR lokální druh pahorkatin a hor.
Biologie a ekologie: Dospělci od konce dubna do konce srpna až poloviny září. Maximum aktivity je od konce dubna do poloviny června. Lesní druh s vazbou na smíšené a jehličnaté lesy. Monofág s vazbou na jedli bělokorou (Abies alba). Imaga se živí kůrou mladých větviček v korunách jedlí. Samičky ke kladení vajíček preferují poškozené mladší stromy staré kolem 25–40 let. Vývoj larev probíhá pod kůrou kmenů nebo silnějších větví, v těchto místech dochází také ke kulení. Larvy vykousávají chodbičky dlouhé 50–70 cm. Nová generace dospělců se vykousává na podzim nebo na jaře dalšího roku. 
Literatura:
Smreczyński S. (1972): Klucze do oznaczania owadów Polski. Część XIX, Chrząszcze – Coleoptera. Zeszyt 98d, Ryjkowce-Curculionidae, Podrodzina Curculioninae. Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa.
Starzyk J. R. (1996): Bionomics, ecology and economic importance of the fir weevil, Pissodes piceae (Ill.) (Col., Curculionidae) in mountain forests. Journal of Applied Entomology 120: 65-75.

Čeleď: Curculionidae – nosatcovití

Status: lokální druh

 

Popis: Délka těla 5–10 mm. Tělo černo-hnědé včetně tykadel a končetin s bílými a žlutými šupinkami. Krovky s výraznými jamkami. V polovině krovek dvě malé skvrny v poslední třetině výrazné široké žluté skvrny.

 

Možná záměna: Od ostatních zástupců rodu se liší šířkou štítu, který je při bázi nejširší a jeho rohy jsou vytaženy směrem ven. Od blízce příbuzného P. castaneus se liší tečkováním rýh krovek, kdy jsou tečky různé velikosti a jsou zde přítomny i velké jamky. Lichá mezirýží jsou značně širší a výše položená. Přední páska na krovkách je redukovaná a zadní výrazně široká a žlutá.

 

Rozšíření: Široce rozšířený druh od Španělska po Kavkaz. Chybí ve Velké Británii, severní a velké části jižní Evropy a Balkánu.

 

V ČR lokální druh pahorkatin a hor.

 

Biologie a ekologie: Dospělci od konce dubna do konce srpna až poloviny září. Maximum aktivity je od konce dubna do poloviny června. Lesní druh s vazbou na smíšené a jehličnaté lesy. Monofág s vazbou na jedli bělokorou (Abies alba). Imaga se živí kůrou mladých větviček v korunách jedlí. Samičky ke kladení vajíček preferují poškozené mladší stromy staré kolem 25–40 let. Vývoj larev probíhá pod kůrou kmenů nebo silnějších větví, v těchto místech dochází také ke kulení. Larvy vykousávají chodbičky dlouhé 50–70 cm. Nová generace dospělců se vykousává na podzim nebo na jaře dalšího roku. 

 

   

 

Literatura:

 

Smreczyński S. (1972): Klucze do oznaczania owadów Polski. Część XIX, Chrząszcze – Coleoptera. Zeszyt 98d, Ryjkowce-Curculionidae, Podrodzina Curculioninae. Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa.

 

Starzyk J. R. (1996): Bionomics, ecology and economic importance of the fir weevil, Pissodes piceae (Ill.) (Col., Curculionidae) in mountain forests. Journal of Applied Entomology 120: 65-75.