Pieris napi - bělásek řepkový

29. 8. 2026 vytvořil Ondřej Machač

Pieris napi (Linnaeus, 1758) – bělásek řepkový 

Čeleď: Pieridae – běláskovití

Status: běžný druh

 

Popis: Rozpětí křídel dosahuje 40–45 mm. Křídla jsou bílá, rub zadních křídel je, zvláště u samců někdy zbarvený do žluta. Horní roh předního křídla je černý. Na předních křídlech jsou dvě černé skvrny (u samic z obou stran, u samců pouze z rubu). Žilky u okrajů křídla a na spodní straně křídel jsou tmavě poprášeny (zvýrazněné). Tělo je černé, nohy jsou světlejší. Vajíčka jsou rýhovaná, protáhlá a světle zelená. Housenky jsou světle zelené s drobnými tmavými tečkami, na boku se světlejším tenkým proužkem a žlutými okraji okolo vývodů vzdušnic. Zbarvení kukly bývá šedozelené až hnědožluté s tmavými skvrnami a proužky.

 

Možná záměna: Podobný je stejně velký a hojný bělásek řepový (Pieris rapae), který nemá na spodním křídle výrazně „poprášené“ žilky. Často se tyto dva druhy vyskytují spolu. Housenky běláska řepového mají na hřbetní straně tenký žlutý proužek. Podobný je také u nás velmi vzácný bělásek horský (Pieris bryoniae), který má ještě výraznější tmavé poprášení žilek v křídle a u nás se vyskytuje jen velmi vzácně v Bílých Karpatech.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Asie, včetně Japonska.

 

V ČR velmi hojný druh, po celém území od nížin do hor (v horách je vzácnější). Patří mezi naše nejběžnější denní motýli.

 

Biologie a ekologie: Bělásek řepkový obývá různé nelesní biotopy, zejména vlhčí louky, pastviny, okraje lesů, cest, paseky, ale i okraje polí, zahrady, remízky, úhory a ruderály. Během roku má více generací, první generace motýlů létá od dubna do června, druhá od června do konce října, někdy se jednotlivé generace překrývají. Jedná se o mobilního motýla s otevřenou populační strukturou. Aktivní je zejména za slunečného počasí, kdy ho můžeme často potkat na vyšších kvetoucích rostlinách podél cest. Samice klade vajíčka jednotlivě, obvykle na spodní stranu listů živných rostlin. Housenky se se živí různými brukvovitými (Brasicaceae) a vzácněji také rýtovitými (Resedaceae), nejčastěji česnáčkem lékařským (Alliaria petiolata), hořticí (Sinapsis) nebo řeřišnicemi (Cardamine). Krmí se ve dne, v noci se schovávají na spodní straně listu. Ke kuklení se rozlézají do okolí a kuklí se na vegetaci, kmenech stromů, ale často i na zdech. Přezimuje kukla.

 

   

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

 

Čížek O. (eds.) (2022): Denní motýli Prahy, atlas rozšíření. Hlavní město Praha, Praha.

 

Macek J., Laštůvka Z., Beneš J. & Traxler L. (2016): Denní motýli, Motýli a housenky střední Evropy IV. Academia Praha.