Picromerus bidens (Linnaeus, 1758) – kněžice ostrorohá 

Syn.: Cimex bilobus Schrank, 1781; Picromerus fuscoannulatus Stål, 1858; Picromerus longicollis Jakovlev, 1902

Čeleď: Pentatomidae – kněžicovití

Status: běžný druh

Popis: Středně velká kněžice o délce těla 10–13 mm. Malá hlava nese pár složených očí, pětičlánková tykadla a dlouhý bodec (sosák). Bodec je v klidu uložen pod tělem. Boční rohy štítu jsou vytaženy do stran v podobě ostrého trnu. Za štítem je veliký trojúhelníkový štítek s široce oblou špičkou. Na zadečku jsou pod polokrovkami složena funkční blanitá křídla. Zbarvení těla je hnědé, jen špiče štítku je žlutá a nohy a tykadla hnědočervené. Nymfy postrádají špičaté rohy štítu, starší nymfy se ale vyznačují mj. 4 světlými tečkami na štítu a výrazným bílým páskem na holeních 2. a 3. páru nohou.

Možná záměna: Záměna je nepravděpodobná, žádná jiná ploštice v ČR nemá tak výrazně špičaté rohy štítu s ostrým trnem. Vzdáleně podobné jsou kněžice rudonohá (Pentatoma rufipes) nebo kněžice rohatá (Carpocoris fuscispinus), které mají též výrazně protažené rohy štítu, ovšem bez trnu. V jižní Evropě žije kněžice Picromerus conformis, která je kněžici ostrorohé velmi podobná, ale ani ona nemá rohy štítu zakončené tak výrazně ostrým trnem.

Rozšíření: Kněžice ostrorohá je rozšířena v celé Evropě, včetně Británie a Skandinávie. Její areál pokračuje dále na východ do Asie.

V ČR běžný druh, vyskytující se po celém území od nížin až do vysokých hor.

Biologie a ekologie: Kněžice ostrorohá se vyskytuje na vlhkých až mezofilních biotopech, nejčastěji obývá vlhké louky, břehy vodních toků nebo rybníků, okraje mokřadů a rašelinišť, lesní okraje, paseky nebo křoviny. Žije na bylinách, keřích i stromech. Je dravá, loví housenky a různé jiné bezobratlé živočichy, které vysává dlouhým bodavým sosákem. Saje i na mrtvém hmyzu a zřídka též na rostlinách. Dospělci se vyskytují od konce června do října, nejhojnější jsou v srpnu a září. Přezimujícím stádiem je vajíčko. Nymfy se líhnou na jaře, zprvu tvoří agregace na listech zpravidla o 10 až 30 jedincích, starší nymfy se postupně rozlézají a osamostatňují.

Literatura:

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

Stehlík J.L. (1987): Results of the investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum (Pentatomoidea VI). Acta Musei Moraviae, Scientiae naturales (Brno) 72: 183–201.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!