Phleum alpinum L. – bojínek alpský
Syn.: Phleum pratense subsp. alpinum (L.) Asch. & Graebn., Phleum commutatum Gaudin, Phleum rhaeticum auct.
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Status: NT

Popis: Vytrvalá, krátce oddenkatá tráva vytvářející řídké trsy. Stébla jsou vystoupavá až přímá, 5–40 cm vysoká, se 3–4 kolénky. Listy a listové pochvy jsou lysé. Pochva nejhořejšího listu je nafouklá. Čepele jsou široce čárkovité, na vrcholu špičaté, nejhořejší krátké. Jazýček je velmi krátký, uťatý. Lichoklas je v obrysu vejčitý až vejčitě válcovitý, fialovo zelený až načernalý. Plevy jsou chrupavčité, po okrajích často chlupaté nebo lysé a drsné, na vrcholu dvourohé, každý roh s 2–3 mm dlouhou osinou.

Možná záměna: Jedná se v podstatě o nezaměnitelný druh naší flóry. Od bojínku lučního (Phleum pratense) a b. hlíznatého (Phleum nodosum) se liší nafouklou pochvou horního listu, vejcovitým a nafialovělým lichoklasem a delšími osinami.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým bipolárním a značně disjunktivním areálem. Na jižní polokouli se vyskytuje v jižní části And a v Patagonii. Izolovaný výskyt je znám také z Mexika. Na severní polokouli roste na východním i západním pobřeží Severní Ameriky, v Grónsku, v Evropě především ve Skandinávii a izolovaně pak v horách od Pyrenejí po Kavkaz, v horách střední Asie, na Kamčatce, Kurilách, na Korejském poloostrově a v Japonsku.

V ČR se vyskytuje roztroušeně až hojně na hřebenech v Krkonoších a na Šumavě. Vzácněji také na Kralickém Sněžníku, v Hrubém Jeseníku, v Rychlebských horách, Moravskoslezských Beskydech a v Javornících. Vzácně se po sjezdovkách nebo podél vodních toků dostává i do nižších poloh.

Ekologie: Bojínek alpský roste na horských loukách a v subalpínských trávnících, obvykle na vlhčích, na živiny mírně bohatších půdách na kyselém až neutrálním podloží. Je diagnostickým druhem horských trojštětových luk svazu Polygono bistortae-Trisetion flavescentis a subalpínských smilkových trávníků svazu Nardion strictae.

Kvete v letních měsících, od konce června do srpna.

Ohrožení a ochrana: Druh byl v dobách budního hospodářství a obecně častější pastvy v horách zřejmě výrazně více rozšířen, jak to dokládají údaje z Hrubého Jeseníku. Po ukončení pastvy začal ustupovat. Další úbytek způsobily také umělé výsadby borovice kleče (Pinus mugo). Druh je v současné době v Červeném seznamu veden jako téměř ohrožený (NT), ve dřívější verzi z roku 2012 byl veden jako ohrožený (C3).

Taxonomická poznámka: Bojínek alpský představuje ve skutečnosti poměrně složitý heterogenní soubor populací. Známy jsou jak diploidní, tak i tetraploidní populace. Zároveň se vyskytují jak populace s plevami na okraji chlupatými, tak i populace s plevami lysými. Vazba mezi cytotypem a morfologií však není zcela jasná. Tomu odpovídá i velmi složitá a chaotická nomenklatura. Kromě jména Phleum alpinum se lze v literatuře často setkat i se jmény Phleum rhaeticum, které bylo do nedávna používáno i pro naše populace, a Phleum commutatum. Někteří autoři považují výše zmíněná jména za synonymní, jiní je považují za samostatné taxony. Celková biosystematická revize však zatím chybí.

Literatura:

Bureš L. (2013): Chráněné a ohrožené rostliny Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. – Rubico, Olomouc.

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. Jr., Prančl J., Ducháček M., Ekrt L., Kirschner J., Brabec J., Zázvorka J., Trávníček B., Dřevojan P., Šumberová K., Kocián P., Wild J. & Petřík P. (2018): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 7. – Preslia 90: 425–531.

Kula A., Dudziak B., Sliwinska E., Grabowska-Joachimiak A., Stewart A., Golczyk H., & Joachimiak A. (2006): Cytomorphological studies on American and European Phleum commutatum Gaud. (Poaceae). – Acta Biologica Cracoviensia. Series Botanica 48: 99–108.

Sheng-lian L. & Phillips S. M. (2006): Phleum L. – In: In: Wu C. Y., Raven P. H. & Hong D. Y. (eds), Flora of China 22, Science Press, Beijing and Missouri Botanical Garden Press, St. Louis 22 367–368

Zernig K. (2005): Phleum commutatum and Ph. rhaeticum (Poaceae) in the Eastern Alps: characteristics and distribution. – Phyton: 65–79.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!