Pentatoma rufipes (Linnaeus, 1758) – kněžice rudonohá 

Čeleď: Pentatomidae – kněžicovití

Status: běžný druh

Popis: Velká kněžice o délce těla 12–15 mm. Malá hlava nese pár složených očí, pětičlánková tykadla a dlouhý bodec (sosák). Bodec je v klidu uložen pod tělem a sahá až pod zadeček. Štít je po stranách opatřen výraznými laloky, které jsou zakončeny trnem. Za štítem je veliký trojúhelníkový štítek s oranžovou špičkou. Na zadečku jsou pod polokrovkami složena funkční blanitá křídla. Celkové zbarvení těla je hnědé a lesklé, nohy (a částečně i tykadla) jsou červené.

Možná záměna: Kněžici rudonohé se podobná vzácná kněžice červenonohá (Pinthaeus sanguinipes), která se liší rozšířenými holeněmi předních nohou, trochu jiným tvarem okrajů štítu (bez trnu) a mírně odlišným zbarvením (působí o něco pestřejším dojmem).

Rozšíření: Palearktický druh rozšířený v celé Evropě (kromě nejsevernějších oblastí) a dále přes střední Asii, Sibiř, Čínu a Indii až do Koreje a Japonska.

V ČR hojný druh po celém území.

Biologie a ekologie: Kněžice rudonohá obývá koruny listnatých, někdy i jehličnatých dřevin. Fytozoofág živící se vysáváním měkkých rostlinných částí (výhonky, pupeny, plody apod.) i larev, vajíček, kukel nebo mrtvolek různého hmyzu. Kladení vajíček probíhá hlavně v srpnu na listy a větvičky dřevin. Zanedlouho se líhnou nymfy, které se do podzimu dvakrát až třikrát svlékají a poté přezimují. K přezimování dochází ve škvírách na kůře, pod kůrou nebo v mechu. Na jaře nymfy dokončují vývoj, dospělci se vyskytují od června do října. Dobře létají, v noci mohou přilétat ke světlu.

Literatura:

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

Wachmann E., Melber A., Deckert J. (2008): Wanzen. Band 4: Pentatomomorpha II: Pentatomoidea: Cydnidae, Thyreocoridae, Plataspidae, Acanthosomatidae, Scutelleridae, Pentatomidae. Goecke & Evers, Keltern.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!