Pardosa monticola (Clerck, 1757) – slíďák ladní

Čeleď: Lycosidae – slíďákovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 4,5–6 mm (hlavohruď 2,5–3 mm). Hlavohruď je tmavě hnědá se světlou úzkým proužkem ve středu, která je až k očím zašpičatělý. Po stranách hlavohrudi je světlý nepřerušovaný lem. Zadeček je světle hnědý až hnědošedý s obvykle kontrastní světlou páskou a v zadní části s dvěma řadami tmavých skvrn doplněných o světlé skvrny. Nohy jsou světle hnědé až šedohnědé, makadla samců jsou černá, u samic světle hnědá. Samci jsou tmavěji zbarvení než samice a světlou obrubu hlavohrudi mají méně zřetelnou.

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími slíďáky rodu Pardosa, zejména s blízce příbuznými druhy skupiny „Pardosa monticola“, zejména se slíďákem lučním (P. palustris). Od nich se odlišuje kontrastnějším zbarvením a méně skvrnitými nohami, spolehlivé určení je však podle kopulačních orgánů.

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Střední Asie.

V ČR nehojný druh, v nižších a středních polohách roztroušeně po celém území. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Slíďák ladní obývá různé osluněné xerotermní biotopy s řídkou vegetací, jako jsou stepi, vřesoviště, okraje písčin, sušší louky, meze, stráně a okraje borových lesů. Vyskytuje se na člověkem málo ovlivněných biotopech. Žije na zemi. Za slunečného počasí čile pobíhají po zemi a loví kořist, aktivní jsou však i v noci. Občas vylézají i na bylinnou vegetaci. Šedohnědý kokon nosí od konce května samice připředený ke snovacím bradavkám. S dospělci se setkáme od konce dubna do srpna (nejvíce v květnu a červnu).

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Nentwig W., Blick T., Bosmans R., Gloor D., Hänggi A., Kropf C. (2026): Spiders of Europe. Version 05.2026. Online at https://www.araneae.nmbe.ch.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!