Pantilius tunicatus (Fabricius, 1781) – klopuška
Čeleď: Miridae – klopuškovití
Status: běžný druh
Popis: S délkou těla 8,0–10,2 mm se jedná o jednu z našich největších klopušek. Tělo je podlouhle oválné a jako u všech klopušek slabě sklerotizované a tudíž poměrně měkké. Čtyřčlánková tykadla jsou mírně kratší než tělo, 2. článek je výrazně delší než ostatní. Zbarvení svrchní strany těla je světle zelené až fialově červené (s plynulými přechody) a jemně tmavě skvrnité.
Možná záměna: Vzhledem k velikosti, typickému tvaru a zbarvení jen těžko zaměnitelný druh.
Rozšíření: Od Španělska a Britských ostrovů přes většinu Evropy dále na východ až po Sibiř a severní Čínu. V Evropě chybí v jižních částech Středomoří a v severních částech Skandinávie.
V ČR běžný druh po celém území, místy hojný.
Biologie a ekologie: Tato klopuška žije na olších a lískách, vzácněji také na bříze nebo jiných listnatých dřevinách. Živí se vysáváním pupenů, výhonků i jiných částí hostitelských dřevin. Páření a kladení vajíček probíhá v září a říjnu. Samice kladou vajíčka do výhonků na živých větvičkách. Dospělci před zimou hynou, přežívají maximálně do listopadu. Vajíčka přezimují a brzy na jaře se z nich líhnou nymfy. Nová generace dospělců se objevuje nejdříve od poloviny srpna, častěji až od září. Mladí dospělci jsou čistě světlezeleně zbarvení, ale postupně se přebarvují do fialově červené.
Literatura:
Wachmann E., Melber A., Deckert J. (2004): Wanzen. Band 2: Cimicomorpha – Microphysidae (Flechwanzen), Miridae (Weichwanzen). Goecke & Evers, Keltern.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!