Pantilius tunicatus - klopuška

20. 6. 2017 vytvořil Stanislav Rada

Pantilius tunicatus (Fabricius, 1781) – klopuška 

Čeleď: Miridae – klopuškovití

Status: běžný druh

 

Popis: S délkou těla 8,0–10,2 mm se jedná o jednu z našich největších klopušek. Tělo je podlouhle oválné a jako u všech klopušek slabě sklerotizované a tudíž poměrně měkké. Čtyřčlánková tykadla jsou mírně kratší než tělo, 2. článek je výrazně delší než ostatní. Zbarvení svrchní strany těla je světle zelené až fialově červené (s plynulými přechody) a jemně tmavě skvrnité.

 

Možná záměna: Vzhledem k velikosti, typickému tvaru a zbarvení jen těžko zaměnitelný druh.

 

Rozšíření: Od Španělska a Britských ostrovů přes většinu Evropy dále na východ až po Sibiř a severní Čínu. V Evropě chybí v jižních částech Středomoří a v severních částech Skandinávie.

 

V ČR běžný druh po celém území, místy hojný.

 

Biologie a ekologie: Tato klopuška žije na olších a lískách, vzácněji také na bříze nebo jiných listnatých dřevinách. Živí se vysáváním pupenů, výhonků i jiných částí hostitelských dřevin. Páření a kladení vajíček probíhá v září a říjnu. Samice kladou vajíčka do výhonků na živých větvičkách. Dospělci před zimou hynou, přežívají maximálně do listopadu. Vajíčka přezimují a brzy na jaře se z nich líhnou nymfy. Nová generace dospělců se objevuje nejdříve od poloviny srpna, častěji až od září. Mladí dospělci jsou čistě světlezeleně zbarvení, ale postupně se přebarvují do fialově červené.

 

 

Literatura:

 

Wachmann E., Melber A., Deckert J. (2004): Wanzen. Band 2: Cimicomorpha – Microphysidae (Flechwanzen), Miridae (Weichwanzen). Goecke & Evers, Keltern.