Pachycerus cordiger - rýhonosec

5. 7. 2011 vytvořil

Pachycerus cordiger (Germar, 1819)  rýhonosec 

Syn.: Pachycerus segnis (Germar, 1824); Pachycerus scabrosus Brullé, 1832

Čeleď: Curculionidae – nosatcovití

Status: RE

 

Popis: Délka těla 812 mm, zbarvení je šedo-černé se světlými chlupy (starší jedinci jsou často odření a celý tmavý). Nosec krátký a široký s nízkým středovým žebírkem. Oči jsou úzké a protáhlé. Báze štítu širší než delší, štít je po stranách zaoblený, stejně jako štít s neznatelným středovým žebírkem. Boky štítu jsou široce světle ochlupené. Krovky jsou značně širší než štít. Dobře viditelné tečky v rýhách krovek. Spodek těla je pokryt hluboce vykrojenými šupinami.

 

Rozšíření: Vzácně ve střední Evropě. Především v jižní a východní dále na Středním Východě a ve střední Asii.

 

V ČR dlouhou dobu znám pouze z historických sbírkových kusů, desetiletí považován za nezvěstný druh až v roce 2011 byla objevena lokalita na Znojemsku.

 

Biologie a ekologie: Dospělci od května do října (nejprve květen-červen a poté další generace v pozdním létě). Obývá suché oblasti, nejčastěji s písčitým podkladem od písčin, stepních trávníků až po polo-ruderální plochy. Živnou rostlinou je především hadinec obecný (Echium vulgare), dále potom užanky (Cynoglossum spp.) a piláty (Anchusa spp.). Larvy sají šťávy z kořenu, nežijí přímo v kořenech, ale v půdě poblíže kořenů.

 

Ohrožení a ochrana: Druh je veden v Červeném seznamu veden jako regionálně vyhynulý (RE). Ohroženost spočívá ve vazbě na ubývající stepní a písčité biotopy, kterých v minulosti citelně ubylo. Nejvhodnější je ochrana stanovišť s náležitým managementem, jako je pastva, vyřezávání náletu a občasné narušení drnu (bagrem či provozem motokrosu apod.).

 

     

 

Literatura:

 

Dieckmann L. (1983): Beiträge zur Insektenfauna der DDR: Coleoptera, Curculionidae (Tanymecinae, Leptopiinae, Cioninae, Tanyrhynchinae, Cossoninae, Raymondionyminae, Bagoinae, Tanysphyrinae). Beiträge zur Entomologie, 33: 257–381.

 

Meregalli M. & Fremuth J. 2013: Cleonini. Pp. 437–456. In: Löbl I. & Smetana A. (eds): Catalogue of Palaearctic Coleoptera, Vol. 8: Curculionoidea II. Leiden, Brill.

 

Smreczyński S. (1968): Klucze do oznaczania owadów Polski, Część XIX, Chrząszcze – Coleoptera. Zeszyt 98c, Ryjkowce-Curculionidae. Podrodziny Tanymecinae, Cleoninae, Tanyrhynchinae, Hylobiinae. PWN, Warszawa.

 

Stejskal R. & Trnka F. (2013): Nosatci tribu Cleonini a rodu  Lixus v České republice (Coleoptera: Curculionidae: Lixinae). Klapalekiana 49: 111–184.