Ornithomyia avicularia - ptakotrudka ptačí

15. 9. 2025 vytvořil Ondřej Machač

Ornithomyia avicularia (Linnaeus, 1758) – ptakotrudka ptačí

Čeleď: Hippoboscidae – klošovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 5–6 mm. Celé tělo je výrazně zploštělé a sklerotizované, přizpůsobené životu v peří hostitele. Hlava je malá se dvěma hnědočervenýma očima a třemi očky (ocelli), přiléhá těsně k hrudi. Tykadla jsou krátká. Ústní ústrojí je bodavě sací. Hruď a zadeček jsou široké, pokryté tuhými řídkými chloupky. Zbarvení je hnědožluté, někdy až šedozelené, díky prosvítající hemolymfě. Křídla jsou oválná, plně vyvinutá, průhledná. Nohy jsou robustní, poměrně dlouhé s dobře vyvinutými drápky.

 

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími ptakotrudkami (Ornithoicinae), v ČR se vyskytuje 8 rodů a 12 druhů. Druhové určení je možné podle kombinace morfologických znaků. Rod Ornithomyia má dobře vyvinutá křídla.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Asie.

 

V ČR hojně po celém území, od nížin do hor. Patří mezi naše nejhojnější ptakotrudky.

 

Biologie a ekologie: Ptakotrudka ptačí žije v peří různých druhů ptáků, zejména větších pěvců (Passeriformes), ale i na jiných řádech. Živí se sáním krve. Na hostiteli žijí samice i samci. Ptakotrudky jsou trvale okřídlené a někdy mohou přelétávat na další jedince v okolí. Vzácně přeletí i na člověka, např. při manipulaci s ptáky, ale na člověku nesají. Ptakotrudky nejsou dobrými letci a přelétají jen na krátkou vzdálenost. Samice klada drobné larvy do hnízda hostitelských ptáků, ve volných i dutinových hnízdech. Samice zůstávají trvale na hostiteli, kde se ukrývají v peří a sají krev. Jednotlivci nepředstavují pro ptáky vážný problém, ale desítky jedinců na hostiteli už pro ptáka představují stresující faktor a díky sání krve dochází ke snížení vitality. Příležitostně jsou sami ptakotrudky napadány různými druhy roztočů parazitujících na ptácích.

 

 

Literatura:

 

Chalupský J. 1980: Hippoboscidae – Klošovití. In Chvála M. (ed.): Krevsající mouchy a střečciFauna ČSSR, 22, Academia, Praha, pp. 447-478.

 

Javorek V. (1967): Kapesní atlas dvoukřídlého hmyzu. SPN, Praha.