Opilio saxatilis - sekáč skálomilný

8. 10. 2017 vytvořil Ondřej Machač

Opilio saxatilis C. L. Koch, 1839 – sekáč skálomilný

Čeleď: Phangiidae – sekáčovití

Status: nehojný druh

 

Popis: Délka těla 4,5–6,5 mm. Tělo je vejčité, u samců zploštělé. Oční hrbolek je poměrně malý a nízký s malými zoubky. Na předním okraji hlavohrudi jsou dvě řady drobných zoubků. Zbarvení těla je tmavě šedé až hnědošedé s řadou světlých skvrn táhnoucí se středem zadečku (u samců není tato řada skvrn často patrná). Okraje zadečkových článků a hlavohrudi jsou výrazně otrněné. Nohy jsou světle hnědé, poměrně dlouhé, ozubené, první pár nohou je silnější než ostatní.

 

Možná záměna: Záměna je možná zejména s podobným sekáčem domácím (O. parietinus), který je však větší a nemá řadu světlých skvrn na zadečku. Obtížné je rozlišení samců těchto dvou druhů, spolehlivě se rozeznají podle tvaru penisu.

 

Rozšíření: Evropský druh – původně středomořský druh, rozšířen v celé Evropě (chybí na Iberském poloostrově a jihu Balkánu).

 

V ČR nehojný druh, avšak roztroušeně po celém území, zejména v teplejších oblastech a ve městech. Dříve hojnější, dnes pravděpodobně vytlačován konkurenčně úspěšnějším druhem sekáčem Canestriniho (O. canestrinii).

 

Biologie a ekologie: Tento sekáč žije zejména na skalách, starých zdech a často také na stěnách budov, v parcích a zahradách. V teplejších oblastech i ve světlých lesích a v kulturní krajině. Žije na stěnách skal a budov, někdy také pod kameny a kusy dřeva. Ve dne odpočívá na stinných místech, aktivní je v noci, kdy loví drobnou kořist. S dospělci se setkáme od konce července do prvních mrazíků (konec října). Nejvíce jedinců je v září.

 

 

Literatura:


Šilhavý V. (1954):Sekáči – Opilionidea. Fauna ČSR, sv. 7, 272 pp.

 

Šilhavý V. (1971): Řád sekáči – Opilionidea. In: Daniel M. & Černý V. (eds), Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha, pp. 33–50.