Operophtera brumata - píďalka podzimní

13. 11. 2020 vytvořil Ondřej Machač

Operophtera brumata (Linnaeus, 1758) – píďalka podzimní

Čeleď: Geometridae – píďalkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Rozpětí křídel 24–31 mm, délka těla okolo 10 mm. Píďalka s typickým pohlavním dimorfizmem. Tělo samců je poměrně krátké a drobné, zbarveno světle žlutohnědě až šedohnědě, stejně tak nohy. Tykadla jsou úzká nitkovitá, u samců jen krátce hřebenitá. Sosák je zakrnělý. Přední křídla samců jsou hnědošedá se žlutavým odstínem s nevýraznou vlnkovitou kresbou. Zadní křídla jsou světle žlutohnědá. Samice je zavalitá šedě kropenatá se zakrnělými křídly (brachypterní), která dosahují délky maximálně do půlky těla. Housenka je světle zelená s nevýraznými podélnými bílými proužky.

 

Možná záměna: Záměna je možná s některými dalšími píďalkami (Geometridae), zejména pak s píďalkou lesní (Operophtera fagata). Samci této píďalky mají přední křídla více do šeda (píďalka podzimní hnědošedá až hnědožlutá) a zadní křídla bělavá. Samice mají delší křídelní pahýly, které jsou delší jak půlka těla a na pahýlech mají tmavý proužek.

 

Rozšíření: Palearktický druh, který je široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Asie. Zavlečena byla do Severní Ameriky.

 

V ČR hojný druh po celém území, od nížin do hor. Patří mezi naše nejhojnější podzimní píďalky.

 

Biologie a ekologie: Píďalka podzimní obývá různé typy listnatých a smíšených lesů, ale také remízky, sady, parky a zahrady. Spolu s tmavoskvrnáčem lipovým (Erannis defoliaria) patří mezi typické druhy pozdního podzimu. Dospělci se líhnou až s prvními mrazíky a létají od půlky října do konce prosince. Za mírných zim někdy až do jara. Aktivní jsou i při teplotách pod bodem mrazu. Samci jsou aktivní po západu slunce, kdy létají po lese a hledají samice. Často přilétají ke světlu. Přes den odpočívají nejčastěji na kmenech stromů. Bezkřídlé samice po vylíhnutí vylézají na kmeny stromů a feromony lákají samce. Páření probíhá na kmenech a větvích stromů. Dospělci žijí krátce a po páření brzy hynou, samice klade vajíčka do prasklin kůry. Vajíčka přezimují a na jaře se líhnou housenky. Housenky se živí listy různých listnatých stromů, zejména dubů, habru, buku, lípy, ale i ovocných stromů. Kuklí se v listovém opadu nebo na povrchu půdy v řídkém zámotku.

 

 

Literatura:

 

Macek J., Procházka J. & Traxler L. (2012): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli III. - píďalkovití, Academia Praha.