Odontites vernus subsp. serotinus - zdravínek jarní pozdní

10. 1. 2011 vytvořil Michal Hroneš

Odontites vernus subsp. serotinus (Dumort.) Corb. - zdravínek jarní pozdní  

Syn.: Odontites serotinus Dumort., Odontites vulgaris Moench, Odontites ruber Pers., Odontites ruber subsp. rothmaleri U. Sneid., Odontites pratensis Borbás, Euphrasia odontites L., Euphrasia odontites var. serotina (Lam.) Oborny, Euphrasia serotina Lam., Euphrasia rubra Baumg.

Čeleď: Orobanchaceae - zárazovité (dříve Scrophulariaceae - krtičníkovité)  

Status: nedořešený

 

Popis: Jednoleté, 15-40 cm vysoké byliny s přímou, obvykle bohatě větvenou lodyhou. Větve od lodyhy odstávají většinou v úhlu mezi 50° až téměř 90°. Listy jsou kopinaté, většinou delší než příslušný lodyžní článek. Květenství jsou jednostranně hroznovitá, poměrně řídká. Listeny jsou podobné listům, kratší než květy. Květy jsou chlupaté, dvoupyské, světle fialové až načervenalé. Kalich je trubkovitý, čtyřcípý. Horní listeny a kalichy jsou často nafialovělé. Plodem je elipsovitá tobolka.

 

Možná záměna: Od nominátního poddruhu (Odontites vernus subsp. vernus) se liší větším počtem lodyžních větví, menšími listeny, pozdější dobou květu a také biotopovou preferencí (více viz taxonomická poznámka). Dalším podobným druhem je poměrně blízce příbuzná zahořanka žlutá (Orthantha lutea), která se dá snadno odlišit podle žlutých až žlutooranžových květů.

 

Rozšíření: Euroasijský taxon, rozšířený zejména v mírném a boreálním pásmu, od Britských ostrovů a Pyrenejského poloostrova, přes střední Evropu, Balkánský poloostrov, Ural a Kavkaz až po řeku po povodí řeky Amur na východní Sibiři. Areál v Evropě zasahuje na sever po střední Skandinávii a jižní Finsko, na jih po jižní Itálii a severní Řecko. Chybí na většině ostrovů ve Středozemním moři a také prakticky v celém Turecku. Zavlečen byl na východní pobřeží Kanady.

 

V ČR se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplejších oblastech (zejména termofytikum a teplejší mezofytikum). V oreofytiku se nevyskytuje. Nejvíce lokalit výskytu tohoto druhu je udáváno ze středních, jižních a severozápadních Čech. Vzácně se naopak vyskytuje v západních Čechách, v podhůří Orlických hor či v Bílých Karpatech.

 

Ekologie: Zdravínek jarní pozdní roste zejména na pastvinách a sušších loukách, dále také v lesních lemech, na okrajích cest či na občasně přeplavovaných březích vodních toků. Vyhovují mu těžší půdy s dostatkem živin a bazickou reakcí. Je diagnostickým druhem břehových společenstev svazu Agropyro-Rumicion crispi a také pastvin svazu Cynosurion.

 

Jedná se o hemiparazitickou rostlinu, která se pomocí haustorií napojuje na svého hostitele, od kterého získává vodu a v ní rozpuštěné živiny. K hostitelským rostlinám tohoto taxonu patří zejména trávy.

 

Terofyt, který kvete od července do října.

 

Taxonomická poznámka: Jedná se o morfologicky značně variabilní taxon. Znaky jako počet větví či doba květu jsou ovlivňovány kvalitou hostitelské rostliny a proto je mnohdy obtížné od sebe oba poddruhy odlišit. V západní taxonomické literatuře je zdravínek jarní pozdní často uváděn pod jménem Odontites vulgaris, případně pod jménem Odontites ruber. Nejasná taxonomie se promítá i do Červeného seznamu cévnatých rostlin, kde je celý druh uveden v kategorii C2. Vzhledem k tomu, že zde popisovaný poddruh je poměrně hojný, patří zřejmě záznam v Červeném seznamu k nominátnímu poddruhu.