Ochlodes sylvanus (Esper, 1777) – soumračník rezavý

Syn.: Ochlodes faunus (Turati, 1905); Ochlodes melicerta Bergsträsser, 1780; Ochlodes venatus (Bremer & Grey, 1853)

Čeleď: Hesperiidae – soumračníkovití

Status: běžný druh

Popis: Drobný motýl s rozpětím křídel 28–32 mm. Křídla jsou zbarvena oranžově a hnědě, ze spodní strany béžově se žlutozeleným odstínem. Na svrchní i spodní straně křídel jsou nevýrazné světlé skvrny. Přední okraj zadních křídel je svrchu zbarven tmavohnědě. Samci mají ve středu předních křídel výrazný voničkový pruh černé barvy. Tělo je zavalité, chlupaté, zbarvené hnědě až rezavě. Housenka je drobná, nenápadná, zbarvená zpravidla bledě zeleně, šedozeleně nebo hnědozeleně, s černou hlavou. Kukla je tmavohnědá až černá.

Možná záměna: Značně podobný je soumračník čárkovaný (Hesperia comma), který se liší výraznějšími a ostře ohraničenými světlými skvrnami na spodní straně křídel (soumračník rezavý je má nevýrazné a neostře ohraničené), odstínem spodní strany křídel více do zelena a voničkovým pruhem samců, který je protnut podélnou stříbrnou čárkou (samci soumračníka rezavého jej mají celý černý, bez čárky). Dále se v ČR vyskytují 3 druhy soumračníků rodu Thymelicus, které jsou podobně hnědooranžově zbarvené, nicméně postrádají světlé skvrny na křídlech.

Rozšíření: Soumračník rezavý se vyskytuje v téměř celé Evropě – chybí v Irsku, na severu Skandinávie a na některých středomořských ostrovech (Baleáry, Sardinie, Malta, Kréta, Kypr). Areál druhu pokračuje dále na východ v mírném pásu Asie až do Japonska.

V Česku je rozšířen po celém území od nížin do hor, ve většině oblastí je běžný až hojný.

Biologie a ekologie: Soumračník rezavý je nenáročným druhem, obývající nejrůznější typy biotopů – louky, pastviny, křovinaté stráně, lesní okraje, světlé lesy, písčiny, skalní stepi, mokřady, zahrady apod. Dospělci se v našich podmínkách vyskytují obvykle v jediné generaci od května do srpna, ale v některých teplých letech 21. století byla v nížinách pozorována i druhá generace, létající od konce srpna do září. Samci jsou značně teritoriální a samice buď aktivně vyhledávají patrolováním, nebo na ně vyčkávají na nápadných osluněných částech vegetace. Oplodněné samice kladou vajíčka jednotlivě na listy vyšších trsů trav, přičemž upřednostňují trsy chráněné před větrem. Housenky se živí listy různých druhů vysokých trav – např. srha laločnatá (Dactylis glomerata), bezkolenec modrý (Molinia caerulea), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), bojínek luční (Phleum pratense), třtina křovištní (Calamagrostis epigeios) a další. Mladé housenky se ukrývají v rource ze stočeného listu, starší si spřádají dohromady více listů. Úkryt opouštějí pouze za účelem příjmu potravy; v tomto zápředku též přezimují a na jaře se v něm kuklí.

Literatura:

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!