Myrmica rubra (Linnaeus, 1758) – mravenec žahavý
Čeleď: Formicidae – mravencovití
Status: běžný druh
Popis: Délka těla je u dělnic 4–5 mm, u královny a samců 5–6 mm. Tělo i nohy jsou rezavé. Královna, samci a některé dělnice jsou tmavší. V zadní části hrudi jsou dva nápadné trny. Celé tělo je řídce ochlupeno, krátkými chloupky. Samice a dělnice mají vyvinuté žihadlo a umí bolestivě bodnout (odtud české jméno „žahavý“).
Možná záměna: Záměna je možná s dalšími mravenci rodu Myrmica (v ČR 16 druhů). Všechny druhy jsou si vzájemně podobné a obtížně určitelné. K učení je potřeba porovnat kombinaci několika morfologických znaků (tvar hrudi, strukturu na hlavě, ochlupení apod.).
Rozšíření: Palearktický druh, rozšířen v mírném pásu Evropy (zejména střední a severní Evropa) a v mírném pásu Střední Asie a na jihu Sibiře.
V ČR hojný druh, po celém území, od nížin do hor. Patří mezi naše nejhojnější mravence rodu Myrmica.
Biologie a ekologie: Mravenec žahavý obývá různé nelesní biotopy, jako jsou vlhké louky, pastviny, stráně, okraje lesů a cest, paseky, ale často také v okolí lidských sídel a v zahradách. Staví si menší hnízdo většinou v trsech trav, kde si buduje menší kupky z rostlinného materiálu. Někdy také pod kameny a kusy dřeva. Kolonie jsou poměrně početné a můžou čítat více spojených hnízd. Živí se převážně rostlinou stravou a příležitostně medovicí mšic. Hromadné rojení probíhá obvykle až v srpnu a září. Královny zakládají nové kolonie bez pomoci jiných mravenců. Mravenci rodu Myrmica jsou hostiteli řady bezobratlých vázaných na mravence (myrmekofilové), nejznámější jsou housenky modrásků rodu Maculinea, které dokončují svůj vývoj v mraveništích těchto mravenců.
Literatura:
Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P. (2012): Blanokřídlí České republiky I. – Žahadloví. Academia Praha.
Zahradník J. (1987): Blanokřídlí. Artia Praha.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!