Myotis emarginatus (E. Geoffroy, 1806) - netopýr brvitý

Řád: Chiroptera - letouni, čeleď: Vespertilionidae - netopýrovití

Status: KO, CR, IUCN: VU, HD II, Bern II, Eurobats

Popis: Netopýr brvitý je 41−53 mm velký druh letouna s předloktím dlouhým mezi 36−41 mm. Ucho je dlouhé 14−17 mm a tragus (ušní víčko) 9,5−11 mm. Dospělý jedinec dosahuje hmotnosti 7 až 12 g. Velikostně jej řadíme mezi nejmenší druhy z rodu Myotis. Zbarvení na hřbetní straně je u našich jedinců hnědé s cihlově červeným nádechem. Spodní strana těla je šedobílá až nažloutlá. Na vnější straně boltce najdeme u netopýra brvitého nepatrný pravoúhlý zářez, za nímž není při pohledu z boku vidět špička ušního víčka. Ultrazvukové signály patří mezi ty s nejvyšší frekvencí (55−58 kHz) mezi netopýry.

Možná záměna: Od netopýra řasnatého (Myotis nattereri) se netopýr brvitý liší úplnou absencí nebo jen částečnou absencí kartáčku z tuhých chlupů na konci ocasu. Díky typickému hnědavému zbarvení s rezavým nádechem poznáme netopýra brvitého i na dálku např. zimující v jeskyních.

Rozšíření: Netopýr brvitý je rozšířen od Atlantiku (Francie, Portugalsko) v celé jižní Evropě, severní Africe, střední Evropě a dále směrem na východ do Postsovětských republik ve střední Asii. Severní hranice rozšíření druhu je v jižním Nizozemí nebo jižním Polsku. Zasahuje také na Arabský poloostrov.

V ČR se vyskytuje početněji na Moravě. Hlavní výskyt je soustředěn do východních Čech, Českomoravské vrchoviny a dále na východ až po hranice se Slovenskem. V této oblasti se pravidelně rozmnožuje. V Čechách je takových lokalit pouze několik. Největší reprodukční kolonie se vyskytuje na jižní Moravě, v červenci v ní žije až 1200 jedinců.

Biologie a ekologie: Netopýr brvitý je teplomilný a původně jeskynním druhem letouna. V letním období se zdržuje v listnatých a smíšených lesích či parcích, vždy v blízkosti vodního zdroje, to vše v převážně v nížinách a pahorkatinách (nejčastěji do 600 m n. m.). Zimoviště vyhledává netopýr brvitý v podzemních prostorech se stálou teplotou 6−9 °C. Přezimující jedinci visí jednotlivě nebo ve skupinách. Naopak v letním období jsou z našeho území známé především jednotlivě visící jedinci na půdách, zatímco v jižní Evropě se vyskytují hromadě v jeskyních. Jde převážně o stálý druh, přeletuje maximálně na vzdálenost 20 km. Delší přelety jsou dílem kolonizace nových prostředí než běžným jevem. Hlavním lovištěm netopýra brvitého jsou stromořadí nebo okraje lesů. Loví také běžně nad vodními tělesy. Lovená kořist je sbírána. Mezi hlavní složky patří pavouci, které si jsou schopni sebrat z pavoučí sítě, dále dvoukřídlý hmyz nebo motýli.

Ohrožení a ochrana: Početnost netopýra brvitého v posledních letech roste, podobně jako je tomu například u vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Šíření obou druhů může souviset se změnou klimatu a postupným oteplováním. Na území jižní Moravy jde o již vcelku běžný druh letouna. Zařazení mezi KO druhy není ze současného hlediska adekvátní.

Literatura:

Anděra M., Gaisler J. (2012): Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. - Academia, Praha.

Andreas M., Cepáková E., Hanzal V. (2010): Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. - AOPK ČR, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!