Musca domestica - moucha domácí

23. 8. 2021 vytvořil Ondřej Machač

Musca domestica Linnaeus, 1758 – moucha domácí

Čeleď: Muscidae – mouchovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 6–9 mm. Hlava je černá se světlými lícemi a krátkými tykadly. Oči jsou hnědočervené, u samců se vzadu dotýkají, u samic jsou vzdálené. Ústní ústrojí je lízavě savé. Štít je šedočerný se čtyřmi šedými podélnými proužky. Štítek je šedý. Zadeček je oválně soudkovitý, mírně zploštělý, žlutohnědý, u samců žlutější než u samic. Nohy jsou černé. Křídla jsou téměř čirá, na bázi mírně nažloutlá. Larvy jsou červovité, bělavé, v přední části zúžené, v zadní části uťaté. Kukla je hnědá, soudkovitá.

 

Možná záměna: Záměna je možná s některými dalšími zástupci čeledi mouchovitých (Muscidae), zvláště z ostatními druhy rodu Musca (v ČR 4 druhy).

 

Rozšíření: Kosmopolitní druh, široce rozšířen po celém světě, vyskytuje se i v Arktidě.

 

V ČR hojný druh, po celém území, od nížin do hor, zejména v okolí lidských obydlí. Patří mezi naše nejhojnější mouchy.

 

Biologie a ekologie: Moucha domácí obývá především okolí lidských sídel, stáje, chlévy, smetiště, skládky, pastviny a často zalétá i do lidských obydlí (odtud české jméno). Aktivní je zejména za slunečných dnů. Živí se tekutými rozkládajícími látkami, s oblibou s obsahem cukrů. V domácnostech vyhledává různé potraviny, na kterých se přiživuje. Létá od dubna do prvních mrazíků v několika generacích ročně. Létá velmi hbitě. Ve vytápěných stájích se s ní potkáme celý rok. Dospělci poslední generace zimují většinou v obydlích (na půdách, ve sklepích, chlévech apod.). Vajíčka klade do hnijících organických látek, odpadků, hnoje apod. Samice je za svůj život, který trvá několik týdnů, může naklást až okolo 500 vajíček. Larvy se živí rozkládajícími se látkami organického původu. Vývoj je velmi rychlí a za optimálních podmínek může od vajíčka po vylíhnutí trvat jen okolo 10 dní, obvykle však déle. Kuklí se na povrchu půdy. Tento druh se spolu s dalšími mouchami významně podílí na rozkladu organických látek v přírodě a také jsou oblíbenou potravou pro řadu živočichů. Je chována i jako krmný hmyz a laboratorní zvíře, často se objevuje i ve filmech. Může být přenašečem některých patogenů.

 

   

 

Literatura:

 

Gregor F., Rozkošný R., Barták M. & Vaňhara J. 2002: The Muscidae (Diptera) of Central Europe. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, Biologia 107: 1–280.

 

Javorek V. (1967): Kapesní atlas dvoukřídlého hmyzu. SPN Praha.