Motacilla alba Linnaeus, 1758 – konipas bílý

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Motacillidae – konipasovití

Status: běžný druh

Popis: Konipas bílý je štíhlejší než vrabec, ale jinak přibližně stejně velký. Měří asi 16–19 cm. Svým zbarvením je lehce odlišitelný a nezaměnitelný od ostatních druhů. Jedním z výrazných znaků je dlouhý ocas, kterým neustále třepe a komíhá (od toho také pochází slovenský název trasochvost). Zbarvení je záležitosti pouze dvou barev, černé, bílé a jejich barevných odstínů. Hlava je na čele a lícní kosti bílá, temeno černé. Krk a hrdlo je černé. Břicho i se spodními ocasními pery bílé. Záda jsou šedivá, svrchní ocasní pera černá. Peří na křídlech je černé s bílými linkami na okraji. Nohy jsou černé. Juvenilní jedinci jsou na zádech více šediví než černí.

Možná záměna: Nezaměnitelný druh. Zbylé dva druhy konipasů vyskytující se na našem území pravidelně - konipas luční (Motacilla flava) a konipas horský (Motacilla cinerea) se liší žlutým zbarvením břicha.

Rozšíření: Euroasijský druh, rozšířený až k polárnímu kruhu, na jihu až do Maroka v Africe. V ČR je běžným a známým druhem.

Biologie a ekologie: Konipas běžně hnízdí většinou v otevřené a volné krajině, blízko lidských obydlí nebo vody. Vyskytuje se od nížin do hor, někdy i výše než konipas horský, přibližně do nadmořské výšky 1800 m. Zimuje převážně v jižní Evropě a severní Africe, ale někteří jedinci zůstávají na zimu i v ČR. Hnízdo konipas staví v nevelkých výškách ve výklencích, přírodních i umělých prohloubeninách až polodutinách, je neupravené, často jen z pár větviček a listů. Hnízdí od května do srpna, většinou dvakrát až třikrát. Samice snáší bílá, hnědě skrvnitá vejce (2–7 ks), na kterých poté sedí až 14 dní. Po vylíhnutí mláďat krmí oba rodiče. Potravu loví v otevřené krajině. Velkým lákadlem jsou golfová hřiště, silnice, pole a další místa, kde může v rychlém běhu lovit hmyz. 

Hlas: Konipasi se ozývají velmi často. Zpěv, vábení i kontaktní hlas je velmi podobný, tvořený výrazným a pronikavým pískáním (odkaz na hlas zde). 

Taxonomická poznámka: Vytváří několik poddruhů, v ČR se vyskytuje poddruh Motacilla alba alba.

Literatura:

Hudec K., a kolektiv (1983): Fauna ČSSR, svazek 23, Ptáci 3/I. - Academia, Praha.

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

Šťastný K., Bejček V., Hudec K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. -Aventinum, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!