Motacilla alba Linnaeus, 1758 - konipas bílý Řád: Passeriformes - pěvci, Čeleď: Motacillidae - konipasovití Status: běžný druh Popis: Konipas bílý je štíhlejší než vrabec, ale jinak přibližně stejně velký. Měří asi 16 - 19 cm. Svým zbarvením je lehce odlišitelný a nezaměnitelný od ostatních druhů. Jedním z výrazných znaků je dlouhý ocas, kterým neustále třepe a komíhá (od toho také pochází slovenský název trasochvost). Zbarvení je záležitosti pouze dvou barev, černé, bílé a jejich barevných odstínů. Hlava je na čele a lícní kosti bílá, temeno černé. Krk a hrdlo je černé. Břicho i se spodními ocasními pery bílé. Záda jsou šedivá, svrchní ocasní pera černá. Peří na křídlech je černé s bílými linkami na okraji. Nohy jsou černé. Juvenilní jedinci jsou na zádech více šediví než černí. Možná záměna: Nezaměnitelný druh. Zbylé dva druhy konipasů vyskytující se na našem území pravidelně - konipas luční (Motacilla flava) a konipas horský (Motacilla cinerea) se liší žlutým zbarvením břicha. Rozšíření: Euroasijský druh, rozšířený až k polárnímu kruhu, na jihu až do Maroka v Africe. V ČR je běžným a známým druhem. Biologie a ekologie: Konipas běžně hnízdí většinou v otevřené a volné krajině, blízko lidských obydlí nebo vody. Vyskytuje se od nížin do hor, někdy i výše než konipas horský (Motacilla cinerea), přibližně do nadmořské výšky 1800 m. Zimuje převážně v jižní Evropě a severní Africe, ale někteří jedinci zůstávají na zimu i v ČR. Hnízdo konipas staví v nevelkých výškách ve výklencích, přírodních i umělých prohloubeninách až polodutinách, je neupravené, často jen z pár větviček a listů. Hnízdí od května do srpna, většinou dvakrát až třikrát. Samice snáší bílá, hnědě skrvnitá vejce (2 - 7 ks), na kterých poté sedí až 14 dní. Po vylíhnutí mláďat krmí oba rodiče. Potravu loví v otevřené krajině. Velkým lákadlem jsou golfová hřiště, silnice, pole a další místa, kde může v rychlém běhu lovit hmyz. Ozývá se nenápadným a tichým hlasem ("živlis", "cizis"). Taxonomická poznámka: Vytváří několik poddruhů, v ČR se vyskytuje poddruh Motacilla alba alba.

Autor: Zdeněk Mačát