Minuartia setacea - kuřička štětinkatá

7. 6. 2023 vytvořil Václav Dvořák

Minuartia setacea (Thuill.) Hayek – kuřička štětinkatá

Syn.: Arenaria setacea Thuill.; A. heteromala Pers.; Sabulina setacea (Thuill.) Rchb.

Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Status: NT

 

Popis: Řídce trsnatá bylina se zdřevnatělou bází, četnými, hustě olistěnými sterilními lodyhami. Květonosné lodyhy do 20 cm vysoké, vystoupavé až přímé. Listy štětinovité, mírně zakřivené, alespoň na bázi úzce suchomázdřité a kratičce brvité. Květy v řídkých, koncových i úžlabních vidlanech. Listeny se širokým suchomázdřitým lemem, 2–4krát kratší než květní stopky. Kališní lístky rovněž suchomázdřité, se zeleným středovým proužkem s centrální bělavou žilkou. Korunní lístky bílé, o málo delší než lístky kališní. Plodem jsou vejcovité tobolky obsahující tmavě hnědá, papilnatá semena; papily vějířovitě uspořádané.

 

Možná záměna: Z našich kuřiček je habitem i ekologií podobná kuřička svazčitá (Minuartia rubra), která má rovněž výrazně suchomázdřité kališní lístky se středovým zeleným pruhem a centrální bělavou žilkou. Květenství je však bohatší, stažené ve svazčitých vidlanech, korunní lístky jsou výrazně kratší než lístky kališní. Pro semena jsou typické ježaté papily.

 

Rozšíření: Tento druh má evropský, značně disjunktivní areál zahrnující malé arely až jednotlivé lokality v prostoru od střední Francie po Ukrajinu a jv. Evropu.

 

V Česku se vyskytuje rovněž disjunktivně, především na jižní a jz. Moravě a ve středních, sz. Čechách a na Mimoňsku. Roste především v kolinním, výjimečně v suprakolinním stupni.

 

Ekologie: Druh výslunných, suchých, kamenitých až skalnatých stanovišť, především na svazích, sutích a v řidších trávnících. Preferuje mělké, skeletovité půdy, především na vápencích, méně často na granodioritech a fylitech. Je diagnostickým druhem panonské skalní vegetace sv. Bromo pannonici-Festucion pallentis.

 

Chamaefyt s fenologickým optimem kvetení od května do července.

 

Ochrana a ohrožení: Kuřička štětinkatá nepatří mezi zvláště chráněné druhy, v Červeném seznamu je řazena do nízké kategorii téměř ohrožených druhů (NT). Přestože se vyskytuje jen na poměrně nízkém počtu lokalit, populace bývají vitální a lokality samotné jsou často součástí chráněných území.

 

 

Literatura:

 

Dvořáková M. (1990): Minuartia L. In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 101–109.