Microlinyphia pusilla (Sundevall, 1830) – plachetnatka bičovitá
Čeleď: Linyphiidae – plachetnatkovití
Status: běžný druh
Popis: Délka těla je 3–5 mm (hlavohruď 1,2–1,5 mm). Hlavohruď je světle až tmavě hnědá, u samců nápadně protáhlá. Zadeček je u samic vejčitý, bílý s variabilní tmavou kresbou, jejíž základem je střední tmavý proužek a z něho vybíhající šikmé proužky, boky zadečku jsou skvrnité, spodní část tmavě hnědá až černá. Samci mají zadeček štíhlý, černý s dvěma bílými skvrnami v přední části. České jméno „bičovitá“ dostala podle dlouhého bičovitého embolu na makadle samce. Nohy jsou žlutohnědé.
Možná záměna: Záměna je možná s plachetnatkou hbitou (Microlinyphia impigra), která má světlejší hlavohruď, celkově světlejší zbarvení a kresbu. Je také vzácnější než plachetnatka bičovitá, má vazbu na zachovalé mokřadní biotopy. Spolehlivé je určení podle kopulačních orgánů. Na první pohled je, zvláště u samců, podobná také plachetnatka zahradní (Linyphia hortensis), která je však výrazně větší.
Rozšíření: Holarktický druh, široce rozšířená v mírném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky.
V ČR hojný druh po celém území, od nížin do hor. Mapa rozšíření zde.
Biologie a ekologie: Plachetnatka bičovitá obývá různé typy trávníků, najdeme ji na loukách, pastvinách, vřesovištích, stepích, ale i v zahradách nebo v městských trávnících. Typická je např. pro nivní louky. Preferuje zejména místa s nižší vegetací mezi kterou si těsně u země staví drobné plachetkovité sítě, na kterých se pohybuje hlavou dolů. Na některých lokalitách se vyskytuje velmi hojně s hustotou až desítek sítí na metr čtverečný, její přítomnost vynikne zejména z rána, kdy jsou sítě pokryté rosou. Bělavý kokon zapřádá samice mezi vegetaci v blízkosti sítě. S dospělci se setkáme nejvíce od dubna do září.
Literatura:
Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.
Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!