Mergus merganser - morčák velký

3. 3. 2011 vytvořil Zdeněk Mačát

Mergus merganser Linnaeus, 1758 – morčák velký

Čeleď: Anatidae – kachnovití

Satus: KO, CR, IUCN: LC, BERN III, BONN II, AEWA

 

 

Popis: Morčák velký je 60–70 cm velká kachna. U dospělých jedinců dosahuje rozpětí křídel mezi 80–95 cm. Hmotnost se pohybuje okolo 900–2100 g, přičemž samice je lehčí než samec. Tělo je mírně protáhlejší, než jsme zvyklý u běžné kachny divoké (Anas platyrhynchos) a zobák je delší a užší. U morčáků je velmi vyvinutý pohlavní dimorfizmus a to ve svatebním šatu. Samec je pestře zbarven, hlava je černá se zeleným odleskem a na týlu s nepatrnou chocholkou. Hřbet je přední části černý, stejně jako lopatky. Zadní část hřbetu, kostřec a ocasní pera  jsou šedá. Hruď a spodina těla jsou bílé s jemným nádech do růžové. Samice má hlavu zbarvenou do rezavo-hněda a je u ní dobře patrná chocholka na týlu. Hruď, hrdlo a spodina těla jsou bílé. Hřbet, šíje kostřec i ocasní pera jsou šedé. Zobák a nohy jsou u obou pohlaví stejné a mají červenou barvu. V šatu prostém jsou obě pohlaví vybarvena podobně. Samec se podobá samici, zachovává si však kresbu na křídlech.

 

Možná záměna: V naší přírodě je možné zaměnit samičky morčáka velkého a morčáka prostředního (Mergus serrator). Tu lze však pozorovat pouze v době tahu. Pro spolehlivé určení stačí přechod zbarvení z krku na hruď. U morčáka prostředního toto rozmezí není ostré a velmi nápadná je samička také svojí zdvojenou chocholkou.

 

Rozšíření: Rozšíření morčáka velkého jde specifikovat jako cirkumpolární. Vyskytuje se v Severní Americe, Evropě a v Asii. Jeho areál lze rozlišit na tři oblasti. Oblast letního výskytu zaujímá nejsevernější partie zmíněných kontinentů. Zimní výskyt je pak soustředěn do nižších zeměpisných šířek (J USA, Z a Stř. Evropa, Čína atd.). Třetí oblastí jsou pak místa, kde se morčák vyskytuje celoročně. Takové oblasti jsou tři (západní pobřeží USA, SZ Evropa a Stř. Asie)

 

Českou republiku morčák pravidelně protahuje a tráví zde zimní období. Současnosti u nás hnízdí i několik párů na severní Moravě v okolí řek Odra a Olše, nedaleko Bohumína.

 

Biologie a ekologie: Hlavním životním biotopem morčáka velkého jsou vnitrozemská jezera a říční toky. Při výběru klade důraz na čistotu vody a bohatosti potravních zdrojů. Dalším faktorem ovlivňující výběr lokality je přítomnost blízkých lesů nebo skupin stromů, které jsou důležité pro hnízdění. V době zimování pak vyhledává delty řek. Na našem území pak nezamrzající velké řeky a rybníky. Hnízdo je umístěno v dutině stromu, nebo v díře na zemi. Pokud je hnízdo v dutině stromu, je výstelka tvořena výhradně peřím, u hnízda na zemi se setkáme s rostlinnou výstelkou. Období hnízdění je specifické pro dané zeměpisné oblasti (ve stř. Evropě je to ke konci dubna). Samice snáší 7–13 vajec, na kterých sedí pouze samice, ta také mláďata vyvádí. Potrava morčáka velkého je složená téměř výlučně složená z různých druhů ryb. Loví většinou jedince do velikosti 25 cm spíše však menší. Dálé se v potravě můžou vyskytnout druhy vodního hmyzu, korýši a měkkýši.

 

Ohrožení a ochrana: V době hnízdění jde u nás o druh na hranici areálu rozšíření. V posledních letech jeho početnost stoupá a druh je zatím stále zařazen mezi kriticky ohrožené druhy. Na podporu hnízdění jsou v okolí Bohumína vyvěšovány budky, které jsou využívány.

 

 

Literatura:

 

Hudec K., Černý W. a kol. (1972): Fauna ČSSR, svazek 19, Ptáci 1. - Academia, Praha.