Anas platyrhynchos - kachna divoká

29. 7. 2008 vytvořil Ondřej Machač

Anas platyrhynchos Linnaeus, 1758 – kachna divoká

Řád: Anseriformes – vrubozobí

Status: běžný druh

 

Popis: Poměrně velká kachna. Délka těla 50–65 cm, rozpětí křídel až 95 cm. Hmotnost okolo 1,5 kg. U kachny divoké je typický pohlavní dimorfismus. Zobák je u samců žlutý, samice ho mají hnědý. Hlava u samců je tmavě zelená, na krku mají tenký bílý lem. Hruď tmavě hnědá, břicho a křídla béžové, světle hnědé. Loketní letky jsou modré u obou pohlaví. Když má kachna složená křídla, tak tyto letky vytváří typické modré "zrcátko". Kostřec je černý, střední ocasní pera u samců se stáčejí a vytváří tzv. kačírky. Plovací nohy jsou oranžové, u malých mláďat černé. Samice, mladí jedinci a samci bez svatebního šatu jsou zbarveni hnědě s tmavým žíháním. Kachňata tmavě hnědá se žlutými skvrnami, kolem oka se jim táhne tmavý proužek. Kačeři mimo dobu toku jsou zbarveni podobně jako samice, mají však žluté zobáky. Kachna divoká se může dožít i 25 let!

 

Možná záměna: Samci ve svatebním šatu jsou nezaměnitelní. Samici můžeme zaměnit s kopřivkou obecnou (Anas strepera), ta je však menší, má mohutnější hlavu a místo modrého zrcátka má bílou skvrnu. Dále se dá zaměnit se samicí lžičáka pestrého (Anas clypeata), tato kachna má však velký široký zobák a chybí ji zrcátko. Samice čírky obecné (Anas crecca) je výrazně menší, má opět mohutnější hlavu a zrcátko je zelené, čírka modrá (Anas querquedula) je menší a nemá výrazné zrcátko, má naznačen světlý proužek kolem oka.

 

Rozšíření: Evropa, Asie a Severní Amerika.

 

V ČR nejhojnější kachna, rozšířena po celém území.

 

Biologie a ekologie: Kachna divoká obývá různé vodní plochy - řeky, rybníky, jezera, i menší vodní nádrže na rašeliništích a bažinatých loukách. Často ve městech na řekách a vodních nádržích. Kachna divoká, neboli březňačka žije v sezónních netrvalých párech, samec často partnerky střídá, každý rok jiná samice. V době toku se zdržují ve skupinkách - hejnech. Tok začíná v září, pokračuje přes zimu až do května. Během jarního toku často dochází mezi kačery k potyčkám. Hnízdění probíhá od března do června. Hnízdo staví samice nedaleko od vody, většinou na zemi, ale jsou známy případy, kdy kachna hnízdila např. na staré vrbě. Hnízdo je kulovité ze stébel trav, tak jako u všech kachen vystlané prachovým peřím. Vajec bývá 9-13. Vejce mají béžovou barvu. Na hnízdě sedí pouze samice. Zhruba po měsíci se líhnou mláďata. Mláďata jsou nekrmivá, krátce po vylíhnutí následují matku. Nějaký čas ještě zůstávají s matkou, poté se osamostatní. Kachna divoká se ozývá typickým kvák, kvák. Samci v toku hvízdají. Živí se rostlinou i živočišnou potravou. Ve městech bývá často přikrmována lidmi. U nás většina kachen také zimuje. Kachna divoká byla domestikována a pochází z ní většina plemen chovných kachen.

 

Hlas: Kachna divoká se ozývá nepravidelně v půrběhu celého roku. Nejčastěji lze zaslechnout samce bojující o spáření se samicí či kontaktní hlasy v letu. Odkaz na hlas zde

 

Ochrana, význam: Běžný druh, není chráněn. Je zařazena mezi lovnou pernatou zvěř. V ČR se odhaduje početnost párů na 50 000 i více.

 

 

Literatura:


Hudec K., Černý W. a kol. (1972): Fauna ČSSR, svazek 19, Ptáci 1. - Academia, Praha