Mantispa styriaca - pakudlanka jižní

27. 11. 2011 vytvořil Filip Trnka

Mantispa styriaca (Poda, 1761) - pakudlanka jižní 

Syn.: Mantispa pagana (Fabricius, 1775)

Čeleď: Mantispidae - pakudlankovití

Status: KO, VU 

 

Popis: Velikost těla je 12-25mm a rozpětí křídel je 16-35mm. Tělo i přívěsky jsou zbarveny žluto-hnědě až červeno-hnědě. Předohruď je výrazně prodloužená a přední pár nohou je vyvinut v loupeživé končetiny (podobně jako u kudlanek). Křídla jsou v klidu střechovitě složená, čirá nebo nažloutlá s tmavou žilnatinou hnědo-žluté barvy. Přední okraj předních křídel s výrazným žilkováním a skvrnou přibližně v poslední třetině křídel.

 

Možná záměna: Na první pohled může laik dospělou pakudlanku jižní (M. styriaca) zaměnit s nymfami kudlanky nábožné (Mantis religiosa), protože stejně jako u kudlanky je první pár nohou přeměněn v loupeživý aparát. Ovšem nymfy M. religiosa nemají vyvinutá křídla a prochází proměnou nedokonalou (bez stádia kukly). M. styriaca má proměnu dokonalou a patří do řádu síťokřídlých (Neuroptera). 

 

Rozšíření: V celé jižní Evropě a v severní Africe. Do střední Evropy zasahuje ostrůvkovitě a okraj areálu tvoří ČR, Slovensko a Německo. Na východ od Turecka po Mongolsko a jižní Sibiř.

 

V ČR pouze na jižní Moravě, kde prochází severní hranice rozšíření (Brněnsko, Břeclavsko a Znojemsko). Z Čech je znám jediný historický údaj z Litoměřic.

 

Biologie a ekologie: S dospělci se setkáme od června do srpna na xerotermních biotopech. Imaga sedí na solitérních keřích nebo stromech (osidlují především lesostepní krajinu nebo rozvolněné dubové lesy) a aktivně loví bezobratlé (především z řádu dvoukřídlých) svými předními loupeživými končetinami. Pakudlanky mají velmi zajímavý vývoj, samičky kladou během léta vajíčka na podklad (vegetace, kůra, kameny apod.). Vajíčka jsou uchycena na krátké stopce a vývoj probíhá pouze ve dvou instarech. Larvy prvního instaru (podobné larvám zlatooček nebo denivek) se líhnou již na podzim, nepřijímají potravu a hledají si úkryt na přezimování. Na jaře vyhledávají kokony pavouků (vyvíjejí se poloparaziticky), především z čeledi slíďákovitých (Lycosidae), skákavkovitých (Salticidae) a skálovkovitých (Gnaphosidae) do kterých se prokousávají. Uvnitř kokonu se larva dostane do druhého instaru (larvy jsou od prvního instaru velmi odlišné, bělavé s krátkými pahýlovitými končetinami) a napadá a vysává svým zašpičatělým ústním ústrojím mladé nebo líhnoucí se pavouky a také vajíčka. V kokonu (již prázdném) si vytvoří vlastní zámotek a zakuklí se. Pohyblivá kukla si prokouše stěnu kokonu a vypadne ven, poté se líhnou dospělci.

 

Ohrožení a ochrana: Dle zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny patří mezi kriticky ohrožené druhy (KO). V Červeném seznamu je druh veden jako zranitelný (VU). Pakudlanka jižní byla v ČR vždy vzácným a lokálním druhem, jelikož zde má okraj areálu rozšíření. Ohrožena je především zalesňováním a zarůstáním biotopů. Na lokalitách kde se tento druh vyskytuje, je třeba dodržovat náležitý management jako pastva, odstraňování náletu a ponechávání solitérních stromů a keřů.